Test, Atatürk, Gruzínci a ryba

čtvrtek 1.7. - pátek 2.7.

Máme za sebou test, zařazení do skupiny, víme kdy, kde a jak budeme vzdělávány, že je dobré nezapomínat opalovací krém, když se jde přes poledne ven a že tu člověk dostane k obědu zadarmo dezert, salát a pečivo :-).

Samotný test trval dvě hodiny, chytala jsem se v prvních čtyřech sloupečcích z dvanácti, pak už ani ťuk. Trochu jsem si nadávala, že jsem si pořádně neprošla gramatiku z letošního roku a tudíž jsem ji neuměla, ale pak mi došlo, že bych si nijak nepomohla, kdybych byla v příliš vysokým levelu, který by neodpovídal mým (ne)schopnostem. Nakonec jsme s Aničkou ve stejným levelu - podle webových stránek jsme zjistily, že temel4 je nejlepší z nejhorších - tj. nejvyšší level začátečníků :-). Absolvovaly jsme úřední kolečko, kdy jsme z pobočky na Tunali Hilmi Caddesi, kde jsme psaly test, musely papíry odnést na hlavní budovu. Usoudily jsme, že to uděláme až v pátek, protože hlavní budova je od nás docela daleko.
V pátek na desátou jsme se teda vypravily na Ankarskou univerzitu, kde sídlí CNS Tömeru. Našly jsme si cestu v mapě (kterou jsem se předevčírem snažila nechtíc koupit za eura - a vůbec jsem nejdřív nechápala, proč si ta slečna nechce ty prachy vzít :-) pro mě jsou ty peníze skoro stejný, mince jsou navíc fakt zatraceně podobný) a vyrazily. Téměř v půli cesty se nám povedlo blbě odehnout a téměř v kruhu jsme se vrátily do skoro výchozí pozice, než nám došlo, že je něco shnilého v království dánském. Po pár dalších kilometrech jsme se dostaly tam, kam jsme potřebovaly a nakonec objevily park, kterým jsme chtěly projít. Jaké bylo naše nadšení, když jsme zjistily, že je to park, kde stojí Atatürkovo mauzoleum, kam jsme se chtěly vypravit, a které je vidět od nás z kuchyně.

Park kolem mauzolea byl parádní - včetně luxusních záchodků samý mramor, kde hrálo Čtvero ročních období - Vivaldi asi nečekal, že se jeho hudba dostane až na turecké WC :-). Na univerzitě se nám po Aniččině dvojím doptání na cestu podařilo najít sídlo Tömeru a dokonce i pána, který si nás měl odškrtnout. Dozvěděly jsme se, že jsme měly původně chodit na hodiny do téhle hlavní budovy, ale jelikož bydlíme kde bydlíme, vytelefonoval nám lekce na Tunali Hilmi, kde jsme psaly rozřazovací test a kam jsme měly také odnést formuláře.
Takže znovu zpátky na stromy. V tu dobu už mě začaly docela pekelně bolet nohy, udělaly se mi puchejře a jedný, co jsem chtěla, bylo být v pět hodin doma na zápas Brazílie. Odmetrovaly jsme se na Tunali, kde jsme se v rámci čekání na další papíry dali do řeči s Gruzíncem Satu, který si velice chválil české pivo s tím, že jeho nejoblíbenější je Staropramen - snažily jsme se mu vysvětlit, že Staráč není zrovna první liga a že taková Plznička nebo Gambáček je dozajista lepší volba, ale stál si za Staropramenem. Nakonec jsme vyfasovaly kartičku s úrovní a dny, kdy budeme chodit do školy. K našemu překvapení budeme mít školu jen od 9:00 do 13:00 v pondělí, středu a čtvrtek. Na jednu stranu je to fajn, na druhou z toho nemáme žádnou velkou radost - když už jsme se odhodlaly a vyrazily jsme, chtěly jsme z toho vytěžit co možná nejvíc.
Cestou domů jsme se stavily na rybě a koupily domů konečně první Efes. A Brazílie prohrála...