Úterní dopoledne bylo ve znamení rajónů - na mě připadl obývák, náš pokoj a žehlení a na AA koupelna, záchod a kuchně. Myslím, že kdyby věděla, jaké poklady kuchyně skrývá, nikdy by na tohle sesterské dělení nekývla - Aysun sice tvrdila, jak není čistotná, ale o nových vesmírných civilizacích pučících v lednici a pod mikrovlnkou nepadlo ani slovo. Z původní představy o dvaceti minutovém přelíznutí byly tři hodiny drhnutí a několikero kýblů černý vody (Aysun si toho, že jsme to tu vydrbaly, dle předpokladu, ani nevšimla ;-)).
Jelikož byl večer v televizi fotbal, následoval po podvečerním kvílení meluzína výsadek do krámu pro piva, mlíko a kapesní slovníky - tím se naše dvouhlavá výprava jasně vyprofilovala (AA jsem tak překřtila na Aİ - z Akční Aničky je Akční İnek aneb Akční Šprt, protože její blažený úsměv poté, co zakoupila dvě poslední uvedené komodity - čili süt ve sözlük - mi nedal jinou možnost), k pivům jsem přihodila ještě místní sportovní plátek "Fanatik", který vychází každý den, stojí celý 50 kurušů (tj. asi 7,- kč) a do detailu rozebírá dění v tureckých fotbalových klubech (plus je tam pár miniaturních zpráv z šampionátu a jiný sportů).
Když jsme dorazily domů, Aysun seděla na gauči s Velkým T a chystali si pustit nějakej - jak se později ukázalo - dost nablblej film s tím, že o půl desátý vyklidí pole a já budu moct koukat na zápas. O Velkém T se hodlám rozepsat separátně, neboť si to Borec fakt zaslouží. Po půl desátý opravdu odešli (kupodivu ven s Boncuk a Aysun se posléze někdy o půlnoci vrátila sama), já mohla zaujmout polohu fotříka před bednou, už mi chyběly jen ty koule, který bych si mohla drbat... Pivo bylo správně vychlazený, jen ten výsledek zápasu mě zrovna dvakrát nepotěšil. Tak po Messim i Diego? Ach jo... Tak to už zbývá jenom Torres a to prostě není ono ;-). Začala jsem koketovat s myšlenkou, že bych další den fandila Německu, jen pro sichr, aby nepostoupilo. Zjevně moje podpora má přesně opačný účinek, než v jaký doufám.
Středeční škola byla fajn. Jen se nám nějak rozmnožili spolužáci, takže je nás momentálně skoro dvacet. Mluvím sice jako Hotentot, ale baví mě to - teda, ne mluvení, ale škola jako taková. Navíc jsme dneska ve čtyřčlenné skupince s klukem z Bosny a Tlustým Syřanem vyhráli dvakrát (sice trochu podvodem) slovní soutěž, takže super :-).
Vzorně jsme si napsaly úkoly a večer vyrazily ve standardní sestavě sledovat zápas do Efes Why Not? Hoši španělský mě potěšili, fandila jim i většina přítomných Turků, jediný, kdo byl z výsledku smutný, byla Aysun, která si hrdě namalovala na tvář německou vlaječku a vzala si německé fotbalové tričko.
Dnešní škola se nesla v duchu šesti a půl hodiny spánku, které jsem ze včerejška na dnešek stihla urvat - máme ale vtipný africký spolužáky, netušíme úplně, odkud jsou, ale jsou tři, dva kluci, jedna holka a v rámci diskuse o sdělovacích prostředcích a vlivu televize a internetu jeden z nich neustále opakoval, že televize i internet jsou děsně "kotu" (aneb správně kötü, špatný) a po poslední hodině, když zjistil, odkud jsme, vyjmenoval polovinu českého nároďáku - zjevně nebude ta televize až tak "kotu", jak tvrdí...
Jo a Anička začala dneska skřehotat, tak snad to nijak neovlivní zítřejší plánovaný dvoudenní výsadek do Konyi...
Žádné komentáře:
Okomentovat