pátek 30. července 2010

Nebude to také ľahké drahá...

... Turecko je most mezi východem a západem... nebo spíš mezi Východem a Západem - spousta věcí tu funguje jako u nás, jak ale dnešní empirická zkušenost ukázala, na jednu orientální zeď tu jedinec narazí i bez rozběhu opravdu tvrdě - je na ní nápis BYROKRACIE.

Dneska jsme si podle pokynů z před dvou týdnů měly dojít na univerzitu vyzvednout stipendium. V metru se s náma chtěla děsně kamarádit Mustafa z Etiopie, ale ukázalo se, že je chlapec docela v pohodě... Nicméně na samotné univerzitě začala pravá arabská sranda: ve druhém patře nám řekli, že máme přijít za hodinu, že jsou všichni na obědě. Dobrá, došly jsme si dát do kavárny kolu a za hodinu se vrátily. Nikde nikdo. Pár místních memurů, kteří se poflakovali na chodbě, se dali do řeči s Aničkou, a když jsem vylezla z místního WC, už byla řeč u českých fotbalistů :-). Jeden z memrů nám nechal přinýst čaj, seděly jsme tam plné víry, že všechno bude jupí... jenže - po půl hodině jsme se dozvěděly, že ve druhém patře toho moc nevykoukáme a memur nás odvedl do patra třetího, kde jsme měly počkat na pana Mustafu s tím, že on je ten, kdo nám dá naši bursu. Posadili nás do kanceláře k příjemný paní, velký milovnici psů (tolik jsem z jejího desetiminutovýho monologu pochopila), kde jsme strávily další hodinu a půl (paní nám nechala přinést kávu), neboť Mustafa Bey si po obědě zašel ještě do mešity (koneckonců, je pátek, že?!). Když se konečně vyloupl, nadšeně jsem se vpotácely do jeho kanclu:
Mustafa: "Co chcete?"
My: "Jsme zahraniční studentky a měly bychom si tu dneska vyzvednout stipendium!"
Mustafa: "To máte dobrý!"
My: "???"
Mustafa: "Jděte tady s kolegyní..."
(kolegyně byla celou dobu, co jsme tam čekaly, ve vedlejší místnosti...)
Kolegyně: "Co chcete?"
My: "Jsme zahraniční studentky a měly bychom si tu dneska vyzvednout stipendium!"
Kolegyně: "Hm. Pojďte se mnou!"
A odvedla nás do přízemí do kanclu, kde jsme byly před dvěma týdny se ohlásit a kde nám řekly, že dneska máme jít do druhýho patra... Znáte všichni tu písničku o psovi, co sežral jitrničku? Tak přesně tak jsme si přišly... Akorát ani ta jitrnice z toho nekoukala.
V kanclu:
Paťatej chlap, co vypadá jako zvětšenej Záprdek z Je třeba zabít Sekala: "Co chcete?"
My: "Byly jsme tu před dvěma týdny a domluvily jsme se s vámi, že si dneska máme přijít pro stipendium..."
Prťavec: "Elektrik yok." (Nejde elektřina)
My: "???"
Prťavec: "Nejde eletřina, žádný stipendium dneska nebude. Přijďte v pondělí!"
Následovala snaha vysvětlit, že Anička tu v pondělí není, jestli by to přeci jen nešlo, jestli bych jí to nemohla vyzvednout já... Nakonec si pro peníze bude muset dojít patnáctýho, až tu budou s Honzou přestupovat z busu z jihu na bus do Istanbulu - resp. v Prťavce a jeho party si vyzvedne asi nějaký papír a s ním se pak půjde do banky... Nemůžu se dočkat pondělka, až to absolvuju jako testovací králík sama na vlastní kůži. Jupí...

3 komentáře:

  1. Tak to je fakt síla... Jordánsko hadr...:-(

    OdpovědětVymazat
  2. No...když jsi říkala, že jdeš pro stýpko, tak jsem se po zážitcích z Jordánska těšila na pořádnou srandu - ale tohle předčilo moje očekávání;))
    Držím palce na pondělí!

    OdpovědětVymazat