středa 14. července 2010

Berna a tak trochu jiný outdoorový obchod

pondělí 12. - středa 14.7.

Máme novou paní učitelku. V pondělí ráno přišla Yüksel do třídy s tím, že nás rozděleli na dvě poloviny a ti, co je přečte, půjdou s novou učitelkou. Jak Tom trefně poznamenal, hezky nás rozdělili na západ a východ plus Afrika - v nový skupině s novou učitelkou kromě nás totiž skončil bosenský zubař, Íránka, Iráčanka, Syřan, dva kluci a jedna holka z Guinea-Bissau, Estonka a Tatarka z Estonska (ta je se svýma hazukama a masivníma dvoubarevnýma linkama obzvlášť vypečená).
Berna na první pohled nijak zvlášť sympaticky nevypadala, ale teď jsme rády, že jsme u ní skončily, protože je fakt vtipná :-). Dnešní hereská etuda s teleskopickým ukazovátkem nás v názoru jen utvrdila...

Včera jsme se vydaly nakupovat, protože Aysun přišla v pondělí s tím, že ji její kolegyně v práci pozvala v sobotu na svatbu. Ona řekla, že půjde, ale jen když náš bude moct vzít s sebou. Což znamená, ó ty hrůzu, že si musíme koupit něco reprezentativního na sebe. Prolezly jsme na naše poměry spoustu obchodů, Anička byla úspěšná, já jenom zpocená. Nakonec jsme zapadly do nějaký restaurace, najedly se a odvlekly se domů. Cestou jsme se ale zastavily v outdoorovém obchodě, který Anička našla na internetu a ve kterém potřebovala zakoupit dvě plynové bombičky na plánovaný trek do hor. Že je to tak trochu jiný outdoorový obchod nám došlo ještě než jsme do něj vstoupily. Výlohy totiž zdobila solidní výstavka ručních palných zbraní. Vevnitř se kromě sady kulovnic dala pořídit (hned vedle rybářského vybavení) i trojnožka na lehký kulomet. Bombičky měli, jejich cena byla (ostatně jako v podstatě všeho tady) stejná, jako v Čechách, a já nevacházela z úžasu, co všechno se dá v jednom obchodě prodávat - kromě raftů a termoprádla i lyžařské brýle (ale už ne lyže) a vábničky snad na veškerou faunu, která kdy běhala, lítala nebo plavala na téhle planetě. Inu, jiný kraj, jiný mrav. Teď už aspoň chápeme, jak málo je tu podobná činnost asi rozšířená a proč na nás místní vždycky zírají, jako kdybychom spadly z jahody na znak, kdykoliv začneme mluvit o cestovatelských plánem po místních luzích a hájích...

Žádné komentáře:

Okomentovat