úterý 19. června 2012

Osm

žádnému ptactvu nikdo nic líbat nebude, jestli vás to napadlo

Osm je totiž Madlence.

No vážně - tomu prťavýmu miminku je už osm měsíců a už vůbec není prťavý. Váží rovných osm kilo (to aby se to nepletlo) a měří sedmdesát centimetrů.

Jak už víme, leze.

Umí brnkat na pusu jako Bud Spencer v Jestli se rozzlobíme budeme zlí

Říká mamama, mememe, tatata a bababa. A když se jí chce, tak mávne rukou a doplní to nesmělým páp, což si jako správně pyšní rodičové vykládáme jako zárodek regulérního pápá a jsme na to náležitě hrdí.

Sedí.

A - panejo - stojí.



Trochu se bojím, abych se zítra ráno neprobudila a ona v kostýmku nemířila k maturitě...

pondělí 11. června 2012

Milý (tréninkový) deníčku (červen 2012, III., IV.)

11. - pondělí - z plánovanýho výběhu je akce "v sedm u bedny v pyžamu", Madlenka se mi postarala o budíček v 5:45 (sama prý strašila už hodinu), odpoledne ji vzal T. ven a já místo abych šla polykat kilometry, zabožila jsem čumák do polštáře a usnula. Nevím, jestli je to změnou tlaku (doufám, že jo) nebo na mě nedej bože něco leze, ale dneska mi je ouvej ouvej... A to jsem se včera dušovala, že žádný pauzy už po těch třech neproběhaných dnech v minulým týdnu nebudou na programu. Ach jo.
12. - úterý - odpoledních 14 km, 1:28, na konec přehrady a zpátky, pák nahoru do kopce, při seběhu slalom mezi trénujícími (asi) fotbalisty běhajícími s dost kyselými výrazy kopečky, běželo se hezky, člověk na klusání bez kočáru zvykne strašně rychle. 
13. - středa - intervaly - 2k, 8X400 m - 200 m meziklus - 2 k a kousek navrch;  9,21 km, 54:46; jsme našich, u Labe se běhá prostě krásně, ale stejně ty intervaly nesnáším! I když je ten vztah trochu schizofrenní - na jednu stranu mě baví, že se zlepšuju, že je běhám čím dál konstantněji, že vidím pokroky... ale stejně strašně bolí a musím se do nich aspoň jednou týdně nutit. Na druhou stranu žádné jiné výběhy neutíkají tak rychle...
14. - čtvrtek - stále Nbk, chtěla jsem se podívat do Sadský na jezero, v Pístech jsem netrefila správnou cestu, takže jsem proběhla lesem na další asflatku, to mě slušně otrávilo, navíc M. odpoledne nespala a bylo jasný, že budou tou dobou (blížila se půl šestá) už solidně protivná. Nakonec jen 12 km, 1:13; aby toho nebylo málo, chcíply mi hodinky - nechápu, konečně jsem stáhla tréninky za poslední tři neděle, nabitý by být měly a prázdnej displej, v nabíječce v zásuvce nulová reakce... ach jo! Vidina, že poputujou do servisu a já budu nucená běhat třeba i měsíc bez nich se mi vůbec nelíbí...
15. - pátek - volno, po pochoďáku Letná-Stromovka v lodičkách s M. v becu a následně Stromovka-Holešovice oklikou přes Vltavskou a s pauzou na oběd zpátky nahoru na Letnou (už aspoň bez podpatků, zato s kvalitními puchýři) jsem na běhání neměla večer ani pomyšlení
16. - sobota - večerní výběh, deset minut jsem stepovala před barákem, než se chytly hodinky (půjčenému koni na zuby nehleď, ale třikrát grr), pekelný dusno mi připomnělo branný cvičení na Ostrově s igeliťáky na rukou a taky ankarský košování v Kurtuluš Parku; 12 km, 1:19; prošvihla jsem první půli, doma mě čekala uplakaná Madlenka, jó když se daří...
17. - neděle - nejkratší výběh od zimy, usmolený 5 km; 28:16; hezky do kopečka z kopečka a znovu do kopečka a ještě jednou z kopečka a ve finále ještě do kopečka
18. - pondělí - vynucená pauza
19. - úterý - vynucená pauza (už mě to štve, navíc tohle počasí, grr!)
20. - středa - přes poledne, pořádný pařák, ale kus v lese - první pokus o trail, nádhera!, 9,98 km; 1:06; šlo to ztuha
21. - čtvrtek - po dlouhý době s kočárkem, u přehrady jak v prádelně, z plánvaných 13 bylo ušmudlaných 8, teklo ze mě jako by mě polili kýblem, 8 km, 57:53
22. - pátek - volno
23. - sobota - volno

24. - neděle - 16 km u nás u přehrady

25. - pondělí - volno

26. - úterý - volno

27. - středa - 10 km

28. - čtvrtek - volno

29. - pátek - 12 km

30. - sobota - volno

Milý (tréninkový) deníčku (červen 2012, I., II.)

1. - pátek - 10 km, navečer v Nbc, podél Labe na Pdy a domů, nádhera, akorát jsem prošvihla fotbal...
2. - sobota - před zítřkem 8 km, podél Labe do Kostomlátek a domů, za asfaltkou jsem vážně zvažovala, že vibramy zuju a zkusím ten kousek úplně naboso, vidina zítřka a možných následků mě nakonec odradila
3. - neděle - Neseď za pecí... a BĚŽ! 5 km - 25:48
4. - pondělí - přesun domů - Máďa usnula na chvíli v autě, odpoledne odpadla, nebylo kdy
5. - úterý - 11 km u přehrady s kočárkem, bolavý nohy, dusno, žádná radost
6. - středa - 9 km, intervaly 2k-8x400-200 meziklus - navečer, čirý utrpení, nohy ne a ne chytit rytmus
7. - čtvrtek - 10 km, to samý, co v úterý, Madlenka spí čím dál tím hůř, vzbudila se už na osmým kilometru, nezabrala, v kočáru ji to v lehu už těžce nebaví
8. - pátek - volno, bolavý nohy
9. - sobota - neplánovaný volno, přes den nestíhačka, večer totálně úpadek morálky
10. - neděle - 18 km, podél Labe do Pdy a zpátky domů, prvních 8 km čirý utrpení, na 5. km jsem zvažovala, že to otočím a vrátím se poraženecky domů, na 8,5 km nával endorfinů, do 12.km příjemný, od 12. až domů naprostá euforka

středa 6. června 2012

Předběhni, přelez, hlavně nestůj!

Madlence je sedm a půl měsíce a transformovala se nám v motorovou myš. Leze s vyplazeným jazykem a obrovským odhodláním. Obzvlášť velkou rychlost je schopná vyvinout, když na konci čeká: noťas, telefon, ovládač, ipad (ou-jé), knížky z knihovny a kopie v našich končinách nesehnatelných knih.



(http://www.youtube.com/watch?v=Q6Rlxs241fY&feature=plcp)

Tuhle neděli jsme vyrazili na druhý závod. Tentokrát to byla pětka v Novým Vestci - běh výhradně pro ženy s názvem Neseď za pecí... A BĚŽ! Překvapilo mě, kolik ženskejch v neděli vyrazilo běhat do lesa. Když jsme přijeli, začalo samozřejmě pršet. Pan DJ pouštěl děsný, dvacet let starý diskotékový vypalovačky a neustále mlel pantem. Asi je nějaký moderátor na podobných akcích potřeba, mně teda lezl na nervy, ale zjevně je to o vkusu, protože z článku paní organizátorky (moc příjemný ženský, která odvedla obrovskej kus práce - za to jí patří veliké díky!) jsem vyčetla, že jí přišel bezva. Já bych se bez něj obešla, spíš bych ocenila, kdyby ostatní organizátoři věděli, kde je prostor startu - mamka šla vozit utahanou Madlenku a pak nás nemohla najít. Nikdo v prostoru prezence jí nebyl schopnej nasměrovat. Velký mínus. Plus za samotný závod, neskutečně příjemnou atmosféru a spoustu úsměvů všech kolem.Dvacet pět minut sice nepadlo, výsledný čas 25:48 (měřeno mým Garminem a stopkama na taťkovým mobilu, ve výsledkový listině mám čas o dvě vteřiny horší... já vím, já vím, dvě vteřiny sem, dvě tam...) stačil na celkový desátý místo.

Za necelý měsíc nás čeká Běh pro život a pak dlouhá letní závodní pauza. Zvažuju srpnový cross v osadě na Jíváku (první crossová ochutnávka) a zářijový We Run Prague, o kterým mluvila Anička s Honzou (mimochodem, ještě jednou, tentokrát veřejná, gratulace k úžasným časům na Silva Nortice!)... Má to cenu, jít se mačkat s hromadou lidí? Stojí to za to? Co vy a zářijová desítka centrem Prahy?