Empiricky se mi osvědčilo vyrazit, i když mě škrábalo v krku jako prase - výsledkem je konec krkabolu, jen místo nosu mám otevřený kohoutek - ale aspoň se to někam hýbe.
Akorát to chce chodit až po sedmé hodině - o sedmé bylo moc brzo. Příjemně začalo být až při návratu domů.
Jenže - ve snaze uniknout nezvané návštěvě v podobě Aysunina ex - Osmana, který nebyl schopný pobrat, proč jsou mezi jazyky rozdíly a proč všichni nemluvíme turecky, pak se tu rozvalil na gauč jako paša, chechtal se jako když hrbatej padá ze schodů (případně jako opice - aneb pane Darwine, měl jste pravdu, i kdybych do včerejška pochybovala, už nepochybuji!), neustále si chtěl povídat, i když viděl, že tu něco děláme a celkově byl prostě na přesdržku (vrcholem bylo, když Aysun začala uklízet a on nejen že ho netrklo, že by měl teda asi odejít, ale ani ho nenapadlo třeba pomoct!). V rámci průchoďáku, v nějž se náš byt včera proměnil, se ttu večer vyloupl další Aysunin bývalý přítel - Yazin, že prý se bude s námi dívat na fotbal. Jedinej, koho fotbal zajímal, jsem byla já. Anička řešila mapy na trek, ty dva se pošťuchovali na gauči a já držela usilovně palce Španělsku. A hoši to dokázali! Sice se nekonalo mé vysněné finále Uruguay Argentina, ale aspoňže to dopadlo takhle... Tak zas za čtyři roky. :-)
Co to je za ilustrační foto?! Koukej nahodit Osmana, ať mám trochu představu o evoluci v praxi;))
OdpovědětVymazatOsmana jsem nefotila, aby mi nepraskla čočka ve foťáku :-D
OdpovědětVymazat