Jak se běhá v Ankaře...

... běhá - první poznatek!
... poznatek druhý - rozhodně jsme nebyly za exoty ;-)

Dneska jsme se konečně odhodlaly. Po zábavném vybalování věcí, kdy jsme zjistily, že kromě toho, že nakupujeme ve stejném internetovém obchodě, máme i stejné boty, jsme usoudily, že je na čase vyběhnout. Aysun šla s námi, ukázala nám jakýsi. údajně velký, park poblíž hotelu Sheraton, který je docela dost z ruky. Vstávaly jsme kvůli tomu dost brzy, ale než jsme tam došly, stejnak už bylo docela solidní vedro.
Do Boncuk se zamiloval nějaký místní homelesácký vlčák a odmítal se jí pustit. S Aničkou jsme se nejdřív snažily běhat v parku samotném, ale cestičky, které navzájem po maximálně dvaceti, třiceti metrech přerušovaly schody nakonec vystřídalo běhání kolem parku samotného - třetina cesty do prudšího kopce, třetina z kopce dolů a třetina po základně pomyslného trojúhelníka po rovině.
Lidi sice zírají, ale nezírají o nic víc než v Čechách. Park byl ve finále k ničemu, takže jsme usoudily, že si zkusíme najít nějakou trasu poblíž domu a zkusíme chodit běhat brzy ráno, kdy by nemusel být moc velký provoz a koncetrance Turků na chodnících by taky nemusela být zrovna vysoká.
Takže plán na společný kladenský půlmaraton v září zatím nepadají. Uvidíme, jak to bude vypadat dál... (obzvlášť poté, co Anička odjede s Honzou do hor).