Hola hola, škola volá

Pondělí 5.7.

Máme za sebou první den ve škole. Jako před každým prvním dnem kdekoliv jsem měla staženej žaludek a na rozdíl od AA jsem se fakt netěšila. Naštěstí se zdá, že kurz bude bezva, stejně jako učitelka Yüksel. Ve třídě se nám sešla super národnostní směska - Australan, Íránka a Íránec, Amík, kluk čert-ví-odkud, Ruska, Němka, dvě Italky a Španěl (no a samozřejmě my dvě). Amík zatím drží prvenství v hustopečství - je tu i se svou ženou a třemi syny ve věkovém rozmezí dva až jedenáct let. S ženou se potkali před lety právě na hromadné výjezdu do Turecka s vejškou, a teď se sem rozhodli vrátit - on tu učí Turky na TOEFL, ona taky učí angličtinu, jsou tu už půl roku a chystají se tu zůstat tak dlouho, jak je to tu bude bavit (Marťa B. by nejspíš řekla: "Cool!!" ;-)). Z party nových spolužáků jsme se ještě chvilku bavily s Ruskou, která je čerstvě vdaná za Turka, je v pátým měsíci a čeká chlapečka ;-).
Hodiny vcelku rychle utíkaly, ale bez mučení přiznávám, že ke konci jsem toho měla plný kecky. V kavárně s terasou v poslední patře jsme potkali Gruzínce z minulýho týdne - chystá se do Izmiru, tak jsme zvědavý, s čím přijde. Jo a zjistily jsme, že v rámci stipendia, jsme za učebnice "Chetit" zaplatily o polovinu méně, než normální studenti - hurá!
Jinak začínáme pomalu a jistě plánovat výlet do Konyi, na což jsme obě dost zvědavý, tak snad nás Rúmí na starý kolena nezklame.