Agatha Christie daha güzel ve Robin Hood sister

neděle 18.7. - pondělí 19.7.

V neděli večer jsme vyrazily do 50. Yıl Parkı - hezky všechny čtyři včetně Boncuk. Policajti u vstupu Aysun milostivě dovolili jít s Boncuk dál pod podmínkou, že zůstane na vodítku - kdo neviděl hysterický reakce některých místních lidí a dětí, nepochopí... Občas mám pocit, že člověk vodí na vodítku rozzuřenýho hrocha a ne vytlemenýho polovičního huskyho s neuvěřitelně milou povahou. Park je po rekonstrukci z minulého roku místem, kde se to hemžilo rodinami s dětmi. A kromě spousty dokonale kýčovitých dětských hřišťátek, potůčků a jezírek, dokonale zastřiženého trávníčku, plastových soch bílých a černých koz, tu nejdete lunapark, vysokánský stožár s tureckou vlajkou, božský výhled na Ankaru a nespočet altánků nasázených jeden vedle druhého. Snad každý, kdo má v ankře co jíst, seděl včera večer v altáncích v parku - jinak se ten mumraj nedal vysvětlit. Všichni vařili čaj, cpali se a buď se děsili Boncuk nebo se na ni naopak vrhali a děsně se s ní chtěli mazlit.


Dneska jsme po škole chtěly vyrazit na Atakule - místní vyhlídkovou věž. Pod Atakule jsme usoudily, že Pizza Hut vypadá líp a místo na vyhlídku jsme zapluly na pizzu. Cestou domů se Anička rozhodla, že by si ráda zakoupila pokrývku hlavy a v jednom z obchodů podél Tunali Hilmi si jich vyzkoušela něco málo pod tucet - v jednom vypadala jak z románu od Agáty Christii, z mé poznámky chytil pan majitel jen tu Agathu Christie, takže to komentoval slovy, že "Agatha Christie daha güzel!" a následně mi napařil na hlavu hustou hučku a prohlásil, že já jsem "Robin Hood sister!" - no nejsme dvojka snů?! :-)