pondělí 6. září 2010

(Skoro) doma je doma

Den osmý - neděle 29.8.2010 - Diyarbakir-Ankara

V sedm ráno jsme dorazili do Diyarbakiru. V noci jsme se shodli, že se po příjezdu vypravíme na letiště a zkusíme zjistit, jestli by nás nemohli hypoteticky dostat do nějakýho dřívějšího letadla, abychom tam nemuseli hnít do čtvrté odpolední, na kterou jsem cacně koupila letenky.
Kupodivu to nebyl nejmenší problém a my se vrátili do Ankary letadle o půl dvanácté. V půl jedné jsme dosedli a ve dvě už byli v bytě.

Za týden jsme urazili přes 3000 kilometrů, spali ve čtyřech městech a pěti hotelích, viděli dva hrady, jedno opevnění, překrásný hory a neskutečný silnice. Vypili jsme víc čaje, než za celý rok dohromady a snědli spoustu mletýho masa ve všech jeho podobách (kromě syrovýho). Svezli se samohyby všech velikostí, stáří i kvality, ve kterých jsme strávili skoro třicet hodin - jen ty řidiči dostávají papíry asi všichni na stejným místě - když zvládají jezdit v protisměru, neblikat a pořádně troubit - protože v turecku blinkry nejezdí, tam jezdí klaksony!

Žádné komentáře:

Okomentovat