Po snídani jsem strávila vroucí hodinku a půl na hajzlíku. Nevím, jestli za to mohl BurgerTurk nebo hrůzy předpředešlé noci, nicméně jsem zvažovala, jak se mi asi pojede na výlet... Nakonec - sláva budiž farmaceutickým výrobkům - jsme vyrazili směr seřadiště dolmušů. Vcelku bez potíží jsme se nacpali tam, kam jsme měli a během pár minut se jelo. Cestou jsme stavěli ve vesničko-městě, kde měli onu památnou Lochnessku na kulaťáku a po hodině jízdy nás dolmušák vykopl u malého mola.
Místní námořníci (nemělo by se jim říkat nájezerníci?!) nám sdělili, že se pojede, až nás bude alespoň patnáct. Už jsem viděla, jak tam budeme sto let čekat a ono ne. Akdamar je evidentně opravdu hodně turistické místo - o co jde? O arménský kostel vybudovaný v roce 921 na ostrově zhruba tři kilometry od břehu.
Cesta lodí byla fajn, počasí parádní, jasno a žádný vedro - Van začínal vypadat jako opravdu povedená destinace.
Cesta do Vanu byla bez větších problémů - na lodi jsme potkali skupinu turistů, z nichž nejvýraznější byl asi dvoumetrový Němec v kraťasech a neskutečně obřích pohorkách do půli lýtek - nechtěla bych být přítomná jejich večernímu zouvání.
Tentokrát jsme pohrdli rychlým občerstvením a nechali si na recepci poradit, kde je nějaká restaurace, která má otevřeno i před soumrakem. Karavanseray byl vcelku dobrá volba za vcelku příjemné peníze.
Večer byl ve znamení naprosto ujetých reality show na arabský mutaci MTv - napadlo by vás, že někdo může uspořádat svému šestnáctiletému spratkovi oslavu narozenin za pět milionů korun?! No, mě do pátku taky ne...
Žádné komentáře:
Okomentovat