Den druhý - neděle 5.8.
Dopoledne vyrážím na další průzkum okolí. Chvíli sleduju po značení St. Oswald Rundweg, srabácky obcházím tři krávy, který leží přímo uprostřed pažitem bující cesty (jediný úchvatný pasáže, samozřejmě, zbytek samá šotolina a teda lesní stezky, který jsou ve vibramech nádherný nádherný nádherný), prodírám se lesejkem (srabácky se to snažím udělat co nejrychlejc, protože jako správný biolog netuším, jestli tu třeba nejsou hadi nebo myši nebo ehm... tím bych se asi veřejně chlubit neměla, co?), vracím se na cestu. Míjím asi tak stoletou babičku s trekkovýma holema, probíhám vesnicí, kde jsou v plném proudu jakési oslavy, všichni v krojích popíjí Weisenbier a pojídají Bratwursty k tomu jim hraje dechovka a já zatáčím z hlavní silnice zase zpátky k lesu, kde mizí značení (jak vypadá opravdový ponorný značení zjistím o pár dní později), takže si nejdřív vydupu jakousi louku (hadi? myši? obojí?), abych se poraženecky vrátila zpět a konečně ten zpropadený bíločervený obdélník našla. Domů se vracím po 1:35 s 8,5 km a překonaným převýšením 343 metrů, což notně neodpovídá mému vyflusnutí.
Odpoledne vyrážíme dolů do Bad Kleinkirchheimu, procházíme vesnici, protože Madlenka (jak jinak) cestou v autě skoro usnula, v kočárku jí to nějakou dobu trvá, ale nakonec usíná. Shodujeme se, že svatej Osvald je pro nás momentálně mnohem příhodnější místo a libujeme si, jak že jsme to ubytování dobře nevybrali. Cestou okukujeme oboje lázně, Tom jak vyslanec sonduje, který budou pro M. vhodnější. Nakonec se vracíme k novějším u lanovky a jakmile se Máďa rozkouká, jdeme otestovat, jak se bude tvářit na vodičku.
Bazén měl úspěch, největším hitem byly odtokový kanálky kolem vody, do kterých se daly bezvadně strkat prstíky. S menším nadšením byl kvitován miminkovský plavací kruh, náladu spravila až svačina a další dloubání kanálků.
Den třetí - pondělí 6.8.
Odpoledne balíme Madlenku a vyrážíme do Millstattu am See, kterým jsme cestou sem projížděli a kterej nám přišel jako nádherný městečko na procházku. Je vedro. Je velký vedro. Co je tohle sakra za bordel? Jsme přece na horách (na vysokých horách!), tak vedro bejt nemá! Máďa brečí v autě. Je unavená. V Millstattu není ani hnida stínu, všechny kavárny jsou na sluníčku, k jejich See se nedá sejít, čekali jsme (ó má ty naivito!), že budou mít u vody nějakej chodníček, když už ne promenádu. Madlenka v kočáru kňučí, je jí horko, nám taky. Nakonec jsme se usalašili na chvíli v parku a poraženecky se sbalili a vyrazili zpátky.
Madlenka celou cestu v autě hystericky brečí, nevím, co s ní mám dělat a ke konci už brečím s ní. Tom je vzteklej (nedivím se mu), doveze cirkus na místo určení, kde jako mávnutím kouzelnýho proutku po vyndání ze sedačky má zase dvě usměvavý holky. Zbytek dne se válíme, trochu tepla a jsem zralá na odpis. Hasankeyf na mě. Asi stárnu.
Dopoledne vyrážím na další průzkum okolí. Chvíli sleduju po značení St. Oswald Rundweg, srabácky obcházím tři krávy, který leží přímo uprostřed pažitem bující cesty (jediný úchvatný pasáže, samozřejmě, zbytek samá šotolina a teda lesní stezky, který jsou ve vibramech nádherný nádherný nádherný), prodírám se lesejkem (srabácky se to snažím udělat co nejrychlejc, protože jako správný biolog netuším, jestli tu třeba nejsou hadi nebo myši nebo ehm... tím bych se asi veřejně chlubit neměla, co?), vracím se na cestu. Míjím asi tak stoletou babičku s trekkovýma holema, probíhám vesnicí, kde jsou v plném proudu jakési oslavy, všichni v krojích popíjí Weisenbier a pojídají Bratwursty k tomu jim hraje dechovka a já zatáčím z hlavní silnice zase zpátky k lesu, kde mizí značení (jak vypadá opravdový ponorný značení zjistím o pár dní později), takže si nejdřív vydupu jakousi louku (hadi? myši? obojí?), abych se poraženecky vrátila zpět a konečně ten zpropadený bíločervený obdélník našla. Domů se vracím po 1:35 s 8,5 km a překonaným převýšením 343 metrů, což notně neodpovídá mému vyflusnutí.
Odpoledne vyrážíme dolů do Bad Kleinkirchheimu, procházíme vesnici, protože Madlenka (jak jinak) cestou v autě skoro usnula, v kočárku jí to nějakou dobu trvá, ale nakonec usíná. Shodujeme se, že svatej Osvald je pro nás momentálně mnohem příhodnější místo a libujeme si, jak že jsme to ubytování dobře nevybrali. Cestou okukujeme oboje lázně, Tom jak vyslanec sonduje, který budou pro M. vhodnější. Nakonec se vracíme k novějším u lanovky a jakmile se Máďa rozkouká, jdeme otestovat, jak se bude tvářit na vodičku.
Den třetí - pondělí 6.8.
Odpoledne balíme Madlenku a vyrážíme do Millstattu am See, kterým jsme cestou sem projížděli a kterej nám přišel jako nádherný městečko na procházku. Je vedro. Je velký vedro. Co je tohle sakra za bordel? Jsme přece na horách (na vysokých horách!), tak vedro bejt nemá! Máďa brečí v autě. Je unavená. V Millstattu není ani hnida stínu, všechny kavárny jsou na sluníčku, k jejich See se nedá sejít, čekali jsme (ó má ty naivito!), že budou mít u vody nějakej chodníček, když už ne promenádu. Madlenka v kočáru kňučí, je jí horko, nám taky. Nakonec jsme se usalašili na chvíli v parku a poraženecky se sbalili a vyrazili zpátky.
Žádné komentáře:
Okomentovat