Den čtvrtý - úterý 7.8.
Dopoledne jsem vyběhla s tím, že zkusím absolvovat okruh St. Oswald - Mallnock - horní stanice lanovky na Brunnach a domů. Jenže to by po dvou a půl kilometrech nesmělo končit značení, respektive nesmělo značení na Mallnock prachsprostě zmizet. Další kilometr a půl jsem zmateně pobíhala mezi jakousi hospodou, pár chatama, poslední cedulí, která ukazovala kamsi do neznáma a tvrdila, že přesně tamtudy se jde na Mallnock a cestou do kopce se závorou, za kterou se páslo stádo krav. Když posledně jmenované na cestu slezly, vybavilo se mi, kterak jsem v Cestě na sever zrovna předevčírem četla, jak hlavní hrdina našel mezi věcmi staré britské noviny, kde jeden z článků hovořil o farmáři, kterého rozpáral splašený býk a zbaběle jsem se vrátila domů. Bylo z toho šest kilometrů za necelou hodinu s převýšením 475 m. Odpoledne jsme sbalili Madlenku a vyrazili do Bad Kleinkirchheimu s tím, že se vyvezeme nahoru lanovkou a tam se projdeme.
V lanovce se Madlence docela líbilo, tentokrát jsem ji i víc oblíkla a nahoře jsme ji zapařezovali do deuteru. Prošli jsme se na hoře hory, mrkli se k tamnímu a kříži a usoudili, že je moc brzy jet rovnou dolů a že radši sejdeme ma Mittlestation a odtamtud už se svezeme dolů. Ha. Hahaha. Ach ta naše naivita.
Cesta dolů se ukázala býti delší a prudčí, než jsme čekali. Celou cestu z krpálu přes šutry a kořeny jsem zadržovala dech a doufala, že Tom s Máďou nespadne. To bych si je docela asi seškrábla do igeliťáku. Když jsme konečně dopajdali na Mittlestation, lanovka už samozřejmě nejezdila. Madlenka si snědla pudink, přehodili jsme ji z krosny do nosítka a vyrazili zdolat zbytek cesty. Toma bolely kolena, mě celej člověk a dole na parkovišti jsme se shodli, že jsme to zase jednou odhadli. Nakonec to bylo jedenáct kilometrů s převýšení 546 m.
Den pátý - středa 8.8.
Dneska jsme vyrazili do Villachu. Výlet stál za starou bačkoru, protože jsme nenašli jedinej park, jedinou hezkou hospodu, bylo vedro, Madlenka nemohla usnout ani v autě (kde navíc plakala), ani v kočárku, ani v nosítku a jako bonus mě natáhli o deset euto v DMku. Když se daří, tak se daří. Nakonec jsme skončili s kebabem od místních Turků zbouchaným za pochodu a mamka stihla Madlenku ještě prozáhnout lesem. (Ale těch deset ojro jim teda nevodpustím, to zas ne!)
Dopoledne jsem vyběhla s tím, že zkusím absolvovat okruh St. Oswald - Mallnock - horní stanice lanovky na Brunnach a domů. Jenže to by po dvou a půl kilometrech nesmělo končit značení, respektive nesmělo značení na Mallnock prachsprostě zmizet. Další kilometr a půl jsem zmateně pobíhala mezi jakousi hospodou, pár chatama, poslední cedulí, která ukazovala kamsi do neznáma a tvrdila, že přesně tamtudy se jde na Mallnock a cestou do kopce se závorou, za kterou se páslo stádo krav. Když posledně jmenované na cestu slezly, vybavilo se mi, kterak jsem v Cestě na sever zrovna předevčírem četla, jak hlavní hrdina našel mezi věcmi staré britské noviny, kde jeden z článků hovořil o farmáři, kterého rozpáral splašený býk a zbaběle jsem se vrátila domů. Bylo z toho šest kilometrů za necelou hodinu s převýšením 475 m. Odpoledne jsme sbalili Madlenku a vyrazili do Bad Kleinkirchheimu s tím, že se vyvezeme nahoru lanovkou a tam se projdeme.
V lanovce se Madlence docela líbilo, tentokrát jsem ji i víc oblíkla a nahoře jsme ji zapařezovali do deuteru. Prošli jsme se na hoře hory, mrkli se k tamnímu a kříži a usoudili, že je moc brzy jet rovnou dolů a že radši sejdeme ma Mittlestation a odtamtud už se svezeme dolů. Ha. Hahaha. Ach ta naše naivita.
Cesta dolů se ukázala býti delší a prudčí, než jsme čekali. Celou cestu z krpálu přes šutry a kořeny jsem zadržovala dech a doufala, že Tom s Máďou nespadne. To bych si je docela asi seškrábla do igeliťáku. Když jsme konečně dopajdali na Mittlestation, lanovka už samozřejmě nejezdila. Madlenka si snědla pudink, přehodili jsme ji z krosny do nosítka a vyrazili zdolat zbytek cesty. Toma bolely kolena, mě celej člověk a dole na parkovišti jsme se shodli, že jsme to zase jednou odhadli. Nakonec to bylo jedenáct kilometrů s převýšení 546 m.
Den pátý - středa 8.8.
Dneska jsme vyrazili do Villachu. Výlet stál za starou bačkoru, protože jsme nenašli jedinej park, jedinou hezkou hospodu, bylo vedro, Madlenka nemohla usnout ani v autě (kde navíc plakala), ani v kočárku, ani v nosítku a jako bonus mě natáhli o deset euto v DMku. Když se daří, tak se daří. Nakonec jsme skončili s kebabem od místních Turků zbouchaným za pochodu a mamka stihla Madlenku ještě prozáhnout lesem. (Ale těch deset ojro jim teda nevodpustím, to zas ne!)
Žádné komentáře:
Okomentovat