Den sedmý: čtvrtek 26.5. Geiranger - Trondheim, cca 380 km - 6 hodin

Ráno jsme sbalili a se slzou v oku vyrazili na další cestu, jak se dalo čekat, počasí se umoudřilo a aspoň z vyhlídky nad Geirangerem se podařilo udělat pár povedenějších fotek. Obzvlášť zábavná byla skupina kanadských důchodců, kteří se tam fotili i s průvodcem (hláška o tom, že ti, co jsou "vertically challenged" si mají stoupnout do předu, právem patří do zlatého fondu (dobře, na tu z Černé Hory, jíž na vedlejší dece ležící děvče ohodnotilo místní kadibudky nemá (oba byli cizinci, zjevně každý z jiné země a domlouvali se spolu anglicky, slečnin intenzívní přízvuk sice nenapovídal, odkud je, ale její: "Áj hef nevr sín saš a sink, dér vér šit evryvér!" asi nikdy nebude zapomenuto), ale i tak je dobrá... ). Nafotili jsme fjord a vyrazili směr Trollí stezka a následně Trondheim.



Norsko je prostě krásná země, to mi nikdo nevymluví. Prostě si tak jedete po jedný ze svou nebo tří silnic, který tam mají a asi byste si mohli nechat přirůst kameru nebo foťák k ruce, protože těch úžasných scenérií, který byste si rádi odvezli domů, je kolem nekonečný množství...



Po necelých dvou hodinách jízdy jsme dorazili ke slavné Trollí stezce. Je to zvláštní, ale když vidíte nějakou úžasnou a neobvyklou věc na fotkách mockrát, v reálu už vás to nepřekvapí... Nebo aspoň mě ne. Nad stezkou roste nové návštěvnické centrum, to staré je zavřené až do června, kdy začíná sezóna. Že jsou tu tací, kteří po dvouhodinovém kodrcání v autě nutně potřebují čůrat, je Norům jedno (jako bonus za každý roh přitlučou cedulku, která názorně hovoří o tom, že kdo tam čůrat bude, dva tisíce korun norských pokutu si vyslouží... ehm). Propletli jsme se staveništěm, došli na vyhlídku nafotit a natočit stezku a vyrazili do údolí.



Po dalších pěti hodiních jízdy jsme konečně dorazili do Trondheimu. Pro velký úspěch jsme se projeli tam a zpátky po dálnici, protože mapka, kterou jsem si vzali v Bergenu, byla jaksi krapet stará a původní silnice už dávno nevedla tam, kde dřív...
Ubytovali jsme se v předraženým hostelu, uvařili si ve společnosti pubescentní Amíků a doufali, že zítra by třeba nemuselo pršet...