Tak se zdá...
... že 2.4. poběžím půlmaraton. A jelikož je všeobecně známo, že je-li nás víc, nebojíme se vlka nic, nepoběžím sama. Přibrala jsem si k tomu léty prověřeného parťáka, kterej se umí zakousnout víc než pitbul, a když do něčeho jde, tak po hlavě a nepustí se, dokud buď neumře nebo to nedostane... Genetická podoba není čistě náhodná - pod stromečkem našel startovný tatínek :-).
Do závodu zbývá: 95 dní
Jak jsem k tomu přišla? Že poběžím vím už dýl nebo si na to aspoň brousím zuby, sním o medaili na krku a cíli za zády v čase do 02:15:00 (ach má Běžecká Naivito, kamarádko moje věrná, ty už jsi tu zas?!). Že do toho nepůjdu sama (pokud nepočítám dvě OBčka (pro neznalé mojí osobní terminologie se skutečně nejedná o tampony, ale o Opravdové Běžce) v podobě Aničky a Honzy) jsem se rozhodla v podroušeném stavu pod stromečkem. Tatík si za to může tak trochu sám - kdyby mi hrdě nehlásil, že vyběhl a dal devět kiláčků za hodinu deset, nikdy by mě to nenapadlo. Druhý den ráno jsem s kocovinou vytasila platební kartu a klikla na "registrovat" - od té chvíle se nacházím ve stavu "no distance left to run" (jak přízračně příznačné).
Stejně jako dostane lidský život smysl po narození dětí (nebo se to aspoň říká), dostalo smysl moje běhání. Dnešních místy docela protrpěných devět kilásků si za patou vláčelo aureolu prvního půlmaratonského tréninku.
Jelikož jsme s otcem duše soutěživé, jak už jsem předeslala, vrhli jsme se do toho po hlavě oba - on dnes hlásil osm kiláků pod hodinu, já devět za hodinu pět minut. No, tak to jsem na nás teda zvědavá...
Kdo budete mít druhéhu dubna čas, přijďte nás povzbudit, budeme to potřebovat ;-).
A pokud mi někdo nezaručí umístění v první polovině startovního pole, tak nehraju.
OdpovědětVymazatBěhání pro zdraví (případně pro zlikvidování zbytků chatrného zdraví, hlavně pří mínus devíti) ZDAR!!!!!!