úterý 14. prosince 2010

Chumelí se chumelí...

... místo drápání se v zadní části těla si radši koupíme nesmeky a půjdeme si zaběhat :-).

Konečně přišly - po nedělních pěti kilometrech bruslařskou technikou (tj. šoupu nohy po ledě, opravdu ne-ladně kolem sebe máchám rukama, v duchu (a poté už polohlasně) nadávám, že já, skot domácí, vylejzala z postele a poloslepá se oblíkala do vymrzlýho oblečení a vystrkovala čumák do ledovýho království, ve který se všechny pražský chodníky přes noc stihly proměnit...), kdy mě bolel celej člověk a zvažovala jsem, co bych asi tak dělala, kdybych sebou někde řízla a nedej bože si třeba i něco zlomila, když s sebou sice nakrásno tahám mobil, ale je mi vlastně k prdu, protože má drahá půlka pomeranče tou dobou má ještě půlnoc a telefon ztišený, aby mu tu půlnoc náhodou někdo nepřetrhl (asi bych tam ležela a doufala, že pomníčky se nestaví jenom ztraceným běžkařům), jsem se rozhodla, že dokud ten led trochu neustoupí, případně nedojdou ony avizované a dva týdny objednané nesmeky, nikam nejdu..

Už druhý den jsem nebyla běhat, začínám být nervózní, mám výčitky (podpořený včerejší večeří v jedenáct v noci z indickýho fast foodu zalitý dvěma pivama) a i kdž se mi do tý zimy (a že za oknem je fakt velká) nechce, pocit, že bych sakra měla vyrazit je jaksi silnější.

Řetězy na botech jsou nainstalovaný, vypadaj efektivně, jsem zvědavá, jak se s nima poběží. Teď ještě aby přestalo chumelit a nic mě nezastaví (teda, kromě Lenosti, že, s touhle dámou není radno se moc dohadovat, ona má fakt silný zbraně!)

Kdybyste náhodou někdo nevěděl, jak takový nesmeky vypadají a chtěli jste to vědět, nemůžete být na lepším místě... Vypadají asi nějak takhle:

1 komentář: