neděle 6. června 2010

Běháš, běhám, běháme...

Státnice za mnou, Turecko a stěhování v nedohlednu, spousta nudných povinností na hřbetě a jediný, čemu se momentálně věnuju je zevlování (ale opravdu kvalitní zevlování typu: ležíme s Čestíkem v posteli, máme puštěný nějaký "hodnotný" televizní program - třeba včera Melrose Place, Pekelná kuchyně a nějaký film, který byl TAK zajímavý, že si ani nepamatuju, jak se jmenoval, natož o čem byl... ale hrála tam taková prapodivná blonďatá slečna s neuvěřitelně vytrhaným a domalovaným obočím a pyskama jako havajský bubeník, která umírala na cystickou fibrózu, teda, ještě neumírala úplně, ale neměla k tomu - podle jejích slov - daleko... i když na to teda fakt nevypadala, no nic... a u toho si prohlížím webový stránky obchodů s hodně drahým nábytek a dlažbou typu Villeroy&Boch) a běhání.
Jojo, Forest začal znovu běhat - nejdřív v rámci diplomkový hysterie, kdy bylo dávno po termínu odevzdání a konec práce byl jaksi pořád v nedohlednu - duševnímu stavu odpovídalo i zmatečný pobíhání mezi místní zástavbou. Pak jsem objevila server www.behej.com a zjistila, že běhání je hodně velká věda.
Tak běhám. Zoufale pomalu (ale zoufale - nedávno mi trvalo celou ulici (a že je zatraceně dlouhá), než jsem předběhla pána o francouzských holích... jednou mě dokonce i předešel bufeťák s velikou, čímsi napěchovanou taškou), ale s o to větším nadšením. A jelikož jsem tvor soutěživý (ehm, kdo by to byl do mě řekl, že? To je, panečku, coming out :-), dala jsem na dobré rady tréninkových guru a našla si závody, kterých bych se v jistém časovém horizontu chtěla zúčastnit.
5.6.2010 - pražská Stromovka - 2 míle s úsměvem
12.6.2010 - Poděbrady - Běh krále Jiřího - 10 km
Pátého šestý bylo včera. Dvě míle jsem uběhla, pří druhém kolečku mi už úsměv hodně ztuhl na rtech a dobíhala jsem v roztomilém černočerném tunelu - podotýkám, že bez svého drahého muže, bych asi nedoběhla vůbec. Sice ráno remcal, že je to fakt debilní nápad, vstávat dobrovolně v sedm kvůli tomu, aby mohl jít jako hovado někam běhat, ale naštěstí s námi šla ještě Marťa, před kterou nejspíš nechtěl vypadat jako vrchní prudič, takže jsem byla (až na jeho pár nemístných poznámek) už před vyběhnutím ráda, že je tam se mnou. Ráno bylo krásný, svítilo sluníčko, ve Stromovce sportovalo hafo lidí, courali se tam pejskaři a pomalu a jistě houfovali běžci. Poprvé v životě jsem vyfásla startovní číslo (a nevrátila ho, muhehehe... založila jsem si s ním knížku, abych se mohla pořád kochat, jaká nejsem borka :-), a pozorovala, kdo z Velkých Běžců se dostaví (přišli a já na vlastní oči viděla, že FAKT existují!). Po odstartování se všichni rozběhli podezřele rychle a my tři (bez psa a tanku) zůstali jako poslední s cílem přežít a neztratit se - následujících dvacet minut bylo plných funění, dusání, pocení, píchání v boku, lapání po dechu a podobných, děsně příjemných aktivit - Marťa na začátku druhýho kolečka prohlásila, že je čas "jít do trháku" a s těmito slovy nám prostě zdrhla. Ve výsledku jsme byli asi pátí od konce, o prsa korejský plavkyně jsme se vlezli do 20 minut (a navzdory tomu, že to byl můj tajný cíl, jsem se, vzhledem k tomu, že vítěz kategorie do dvanácti let běžel lehce nad 13 minut, cítila krapet hloupě a lehce nemohoucně), ale zvládli jsme to (a dostali čaj a lívanec se skořicí, mňam :-).
Závěr včerejšího dne? Jsem zoufale nepřipravená, příští týden bude ostuda jak Brno, ale co, někdo poslední bejt musí (přinejhorším se schovám někde za strom a zavolám Tomovi, aby si mě přijel vyzvednout :-D) - ale původní plán vejít se do hodiny se mi rozplynul jako šlehnutím rákosky - musela bych totiž vydržet běžet stejným tempem celých deset kilometrů a sorry, v sedmikilometrovým černým tunelu by to nezvládla ani Paula!

6 komentářů:

  1. No super!;)
    Ještě mi tam chybí fotka toho čísla, případně do budoucna cosi jako "Galerie mých ukradených startovaček";)

    OdpovědětVymazat
  2. Pozor, ony budou fotky u toho závodu! :-)

    OdpovědětVymazat
  3. No tak to potom nabývá zcela jiných rozměrů;)

    OdpovědětVymazat
  4. Jo jo, při pvním kolem jsem se zvládla usmát, při druhém jsem měla pocit, že už nikdo nefotil (holt tunel), prej fotil... au :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Skvele, drzim palce v behani:) ja kdyz pred necelymi dvema roky zacal, tak jsem ubehl v kuse kilometr....a to opravdu velmi pomalu a mel jsem co delat, aby to se mnou neseklo. Zitra se mozna uvidime v Podebradech, snad se aspon trosku ochladi:).....s pozdravem Milan (sanctis na behej.com)

    OdpovědětVymazat
  6. :-) V ochlazení taky doufám, v tomhle počasí zvládám fakt akorát tak sedět někde na zahrádce a cucat zteplalý pivo - a jak tak koukám na tvoje časy, budeš jedním z těch, co bude už pomalu na cestě domů, když budu dodusávat poslední kolo :-D

    OdpovědětVymazat