pátek 11. června 2010

Ankara'ya gideceğim

Jojo, je to tak. Aničce se po dvou dnech pokusů podařilo dovolat na tureckou ambasádu a zastihnout někoho, kdo mluvil alespoň anglicky, když už ne česky. "Kupodivu" se ukázalo, že "najednou" ví, že pojedeme... a jako ostatně téměř vždycky všechno, i naše turkofilní výprava má svoje ale (resp. ALE) - tramtadadá - do Ankary.

(malé geografické okénko pro nezasvěcené:



Turecko je zatraceně velká země - a když píšu zatraceně, myslím tím zatraceně (ok, Čína to není, ale stejně) o celkové rozloze 783 562 kilometrů čtverečních (pro ty z nás, kdo jsme v zeměpise nikdy neperlili jenom dodávám, že naše malebná res publica má 78 866 kilometrů čtverečních), a když se tatíček Atatürk rozhodl, že nová země potřebuje nové hlavní město, představuju si, že si nechal přinést mapu Turecka, sedl si za stůl, vzal si kružítko, trojúhelník s ryskou a s lehce vyplazeným jazykem v návalu soustředění narýsoval střed země - bum a vylezla mu z toho vesnice Ankara (osobně mám pocit, že tam akorát kulhavej Timur zajal sultána Bayezida a to bylo asi tak všechno, co se tam kdy stalo...). Přihnul si vína (v drsnější verzi rakije), opřel se, zahleděl se do dálky a polohlasně zašeptal: "Ankara... Hm. Proč ne?" a bylo rozhodnuto. Z toho vyplývá, že Ankara je uprostřed stepi a je tak děsně zajímavá, že jí 724 stránkový Lonely Planet o Turecku věnuje "celých" 14 stránek! Navíc je to z ní všude daleko (podle tabulky ve zmiňovaném průvodci je Istanbul 450 km, Antalya 550 km, Izmir 600 km, Konya 260 km a Erzurum dokonce 925 km). Tolik ke geografickému okénku.)

První reakcí bylo upřímné zděšení, staženej žaludek, knedlík v krku, orosený čelo - co tam sakra budu dělat, až Anička na začátku srpna odjede? Nicméně po včerejším odpoledním pivním dýchánku s naším muršidem jsem o něco klidnější - ono se to poddá. Teď je potřeba počkat, až přijde jakýsi vyrozumění poštou (chlápek na ambasádě tvrdil, že to pošlou na MŠMT a ti to pošlou nám), aby se mohly koupit letenky. Bude to vzrůšo, Anakařani nemluví jinak, než turecky, já turecky prostě nemluvím - nejspíš mě čeká kvalitní dvouměsíční kurz nonverbální komunikace.

2 komentáře:

  1. Tyjo geografický okénko jsem přesně potřebovala! Turecko v mých představách mělo rozměry asi jako Československo blahé paměti a o poloze Ankary jsem se špekulovat radši ani neodvažovala;))

    OdpovědětVymazat