Madlence je sedm a půl měsíce a transformovala se nám v motorovou myš. Leze s vyplazeným jazykem a obrovským odhodláním. Obzvlášť velkou rychlost je schopná vyvinout, když na konci čeká: noťas, telefon, ovládač, ipad (ou-jé), knížky z knihovny a kopie v našich končinách nesehnatelných knih.
(http://www.youtube.com/watch?v=Q6Rlxs241fY&feature=plcp)
Tuhle neděli jsme vyrazili na druhý závod. Tentokrát to byla pětka v Novým Vestci - běh výhradně pro ženy s názvem Neseď za pecí... A BĚŽ! Překvapilo mě, kolik ženskejch v neděli vyrazilo běhat do lesa. Když jsme přijeli, začalo samozřejmě pršet. Pan DJ pouštěl děsný, dvacet let starý diskotékový vypalovačky a neustále mlel pantem. Asi je nějaký moderátor na podobných akcích potřeba, mně teda lezl na nervy, ale zjevně je to o vkusu, protože z článku paní organizátorky (moc příjemný ženský, která odvedla obrovskej kus práce - za to jí patří veliké díky!) jsem vyčetla, že jí přišel bezva. Já bych se bez něj obešla, spíš bych ocenila, kdyby ostatní organizátoři věděli, kde je prostor startu - mamka šla vozit utahanou Madlenku a pak nás nemohla najít. Nikdo v prostoru prezence jí nebyl schopnej nasměrovat. Velký mínus. Plus za samotný závod, neskutečně příjemnou atmosféru a spoustu úsměvů všech kolem.Dvacet pět minut sice nepadlo, výsledný čas 25:48 (měřeno mým Garminem a stopkama na taťkovým mobilu, ve výsledkový listině mám čas o dvě vteřiny horší... já vím, já vím, dvě vteřiny sem, dvě tam...) stačil na celkový desátý místo.
Za necelý měsíc nás čeká Běh pro život a pak dlouhá letní závodní pauza. Zvažuju srpnový cross v osadě na Jíváku (první crossová ochutnávka) a zářijový We Run Prague, o kterým mluvila Anička s Honzou (mimochodem, ještě jednou, tentokrát veřejná, gratulace k úžasným časům na Silva Nortice!)... Má to cenu, jít se mačkat s hromadou lidí? Stojí to za to? Co vy a zářijová desítka centrem Prahy?
(http://www.youtube.com/watch?v=Q6Rlxs241fY&feature=plcp)
Tuhle neděli jsme vyrazili na druhý závod. Tentokrát to byla pětka v Novým Vestci - běh výhradně pro ženy s názvem Neseď za pecí... A BĚŽ! Překvapilo mě, kolik ženskejch v neděli vyrazilo běhat do lesa. Když jsme přijeli, začalo samozřejmě pršet. Pan DJ pouštěl děsný, dvacet let starý diskotékový vypalovačky a neustále mlel pantem. Asi je nějaký moderátor na podobných akcích potřeba, mně teda lezl na nervy, ale zjevně je to o vkusu, protože z článku paní organizátorky (moc příjemný ženský, která odvedla obrovskej kus práce - za to jí patří veliké díky!) jsem vyčetla, že jí přišel bezva. Já bych se bez něj obešla, spíš bych ocenila, kdyby ostatní organizátoři věděli, kde je prostor startu - mamka šla vozit utahanou Madlenku a pak nás nemohla najít. Nikdo v prostoru prezence jí nebyl schopnej nasměrovat. Velký mínus. Plus za samotný závod, neskutečně příjemnou atmosféru a spoustu úsměvů všech kolem.Dvacet pět minut sice nepadlo, výsledný čas 25:48 (měřeno mým Garminem a stopkama na taťkovým mobilu, ve výsledkový listině mám čas o dvě vteřiny horší... já vím, já vím, dvě vteřiny sem, dvě tam...) stačil na celkový desátý místo.
Za necelý měsíc nás čeká Běh pro život a pak dlouhá letní závodní pauza. Zvažuju srpnový cross v osadě na Jíváku (první crossová ochutnávka) a zářijový We Run Prague, o kterým mluvila Anička s Honzou (mimochodem, ještě jednou, tentokrát veřejná, gratulace k úžasným časům na Silva Nortice!)... Má to cenu, jít se mačkat s hromadou lidí? Stojí to za to? Co vy a zářijová desítka centrem Prahy?
Žádné komentáře:
Okomentovat