abych neběhala jen proto, že běhám (na čemž není vůbec nic špatnýho, jen ja jsem ten typ, co si potrpí na úhledné komínky, pravé úhly, zajícovo rozložení stolu a taky tréninkové deníky, tepy, naběhané kilometry a pečlivě vedené záznamy...), padla na letošní rok dvě běžecká předsevzetí: desítka pod 55 minut a půlmaraton pod 2:10.
Tak, aktuálně nejlepší čas na desítku mam 57:16, půlmaraton jsem uběhla (kdyby byla mocí mermo dotázka po tom, jak rychle, tak vězte, že za 2:22:14, jedním dechem ovšem musím dodat, že s kočárkem a několika zastávkami navíc na srovnání deky, podání dudlíku atd. ... podle garminu jsem v pohybu strávila o tři minuty méně), ke konci už se mi solidně pletly nohy, ale k tak jsem v zásadě celou dobu běžela v klidu, na krev to skutečně nebylo... Co teď s tím?
Ach ano, jak známo, dobří holubi se vracejí a já se rozhodla, že místo mé někdejší potupy se stane místem vítězství (ehm) - takže šestadvacátého května se pro velký úspěch znovu postavím na start Běhu krále Jiřího z Poděbrad (blahé paměti za hodinu šestnáct nebo kolik to zvěrstvo bylo to nepůjdu i kdybych to šla... s kočárem na pohodu momentálně desítku běhám kolem hodiny pěti)...
Na konci června nás čeká Běh pro život v pražské Stromovce s celorodinnou účastí (a tím myslím opravdu celorodinnou včetně babičky, dědy, tety, strejdy, bratrance, sestřenice a snad i pár osob mé duši blízkých ;-)). 4400 m bych ráda uběhla s Tomem a Madlenkou a snad svou trochou pomůžeme těm dětem, kterým jejich hvězda do kolébky nezářila zrovna šťastně.
V září mě Anička s Honzou lákají na desítku We Run Prague, ani se nemuseli moc snažit, abych souhlasila.
A v říjnu, deset dní před Madlenčinými narozeninami nás (mě a taťku) čeká grandiózní finále - plzeňský půlmaraton. Jelikož slabost pro pravé úhly a včasné příchody koluje naší rodinou (do erbu bychom si mohli vepsat nápis z čokolády Ritter Sport - Kvadrtische Praktische Gut), už máme zaplacené startovné a v říjnu budeme bojovat hlavně sami se senou pod čísly 48 a 49.
Jediné, co v posledních dnech hodně řeším, je moje běhání se sluchátky (bez kterých jsem výrazně oomalejší - a to mluvím i o půl minutě na km) a jak hlouoě to bude vypadat, až si v Pdy zacpu na startu jako jediná uši a budu chrtům´ jistit záda... Snad to nebude až takové faux-pas, jak mi to teď přijde...
Malá oprava: čísla budou 48,49
OdpovědětVymazat