úterý 24. dubna 2012

Termínovka

abych neběhala jen proto, že běhám (na čemž není vůbec nic špatnýho, jen ja jsem ten typ, co si potrpí na úhledné komínky, pravé úhly, zajícovo rozložení stolu a taky tréninkové deníky, tepy, naběhané kilometry a pečlivě vedené záznamy...), padla na letošní rok dvě běžecká předsevzetí: desítka pod 55 minut a půlmaraton pod 2:10.
Tak, aktuálně nejlepší čas na desítku mam 57:16, půlmaraton jsem uběhla (kdyby byla mocí mermo dotázka po tom, jak rychle, tak vězte, že za 2:22:14, jedním dechem ovšem musím dodat, že s kočárkem a několika zastávkami navíc na srovnání deky, podání dudlíku atd. ... podle garminu jsem v pohybu strávila o tři minuty méně), ke konci už se mi solidně pletly nohy, ale k tak jsem v zásadě celou dobu běžela v klidu, na krev to skutečně nebylo... Co teď s tím?
Ach ano, jak známo, dobří holubi se vracejí a já se rozhodla, že místo mé někdejší potupy se stane místem vítězství (ehm) - takže šestadvacátého května se pro velký úspěch znovu postavím na start Běhu krále Jiřího z Poděbrad (blahé paměti za hodinu šestnáct nebo kolik to zvěrstvo bylo to nepůjdu i kdybych to šla... s kočárem na pohodu momentálně desítku běhám kolem hodiny pěti)...
Na konci června nás čeká Běh pro život v pražské Stromovce s celorodinnou účastí (a tím myslím opravdu celorodinnou včetně babičky, dědy, tety, strejdy, bratrance, sestřenice a snad i pár osob mé duši blízkých ;-)). 4400 m bych ráda uběhla s Tomem a Madlenkou a snad svou trochou pomůžeme těm dětem, kterým jejich hvězda do kolébky nezářila zrovna šťastně.
V září mě Anička s Honzou lákají na desítku We Run Prague, ani se nemuseli moc snažit, abych souhlasila.
A v říjnu, deset dní před Madlenčinými narozeninami nás (mě a taťku) čeká grandiózní finále - plzeňský půlmaraton. Jelikož slabost pro pravé úhly a včasné příchody koluje naší rodinou (do erbu bychom si mohli vepsat nápis z čokolády Ritter Sport - Kvadrtische Praktische Gut), už máme zaplacené startovné a v říjnu budeme bojovat hlavně sami se senou pod čísly 48 a 49.
Jediné, co v posledních dnech hodně řeším, je moje běhání se sluchátky (bez kterých jsem výrazně oomalejší - a to mluvím i o půl minutě na km) a jak hlouoě to bude vypadat, až si v Pdy zacpu na startu jako jediná uši a budu chrtům´ jistit záda... Snad to nebude až takové faux-pas, jak mi to teď přijde...

1 komentář: