Můj milý (tréninkový) deníčku (červen I.)

neděle 1. - intervaly jako vždy (2 km klus, 8 X 400m s 200m meziklusem, pak lehce přes 2 km domů), ale vyrážela jsem na to, jaký jsou vedra, zatraceně pozdě. Odpovídala tomu rychlost jednotlivých intervalů, která byla víc než jen tristní.


pondělí 2.


úterý 3.


středa 4. - první testování sportovní verze RedCastlu. Nevím, jestli do něj Madlenka za ten měsíc zvládla dorůst nebo vyrostla v mých očích ve stínu hrozících upadající kilometráže. Každopádně jsme to zkusily, M. naštěstí v pohodě usnula, kočár je oproti hluboký verzi lehoučkej, sice teda velikej, ale krásně se ovládá, snad to nezakřiknu. 9 km.

čtvrtek 5. - 12 km s kočárkem, odpoledne pochoďák z Anděla na Petřín, výšlap s M. v nosítku, po nezbytný pauze přes nově otevřenou část zpátky k autu.

pátek 6. - z plánovaných 13 km neplánovaných 8, tzv. Černý pátek - nejdřív mi (zase!) zdechly hodinky. Prostě jen pusto pustý prázdno na displeji a žádná odezva na jakoukoliv kombinaci tlačítek (včetně té správné, kterou se mají pouštět). Nahoře na kopečku u lanovýho parku jsem začala mít pocit, že jsem snad při svým štěstí někde šlápla na střep. Ach ouvej, nebyl to střep, to se jen podrážka na vibramech odporoučela k pánu. Jojo, když se to se*e, znáte to...

(pro dokreslení mojí stávající nálady video s písničkou, která mi nešla zbytek výběhu z hlavy... ach, mé drahé bikily, myslela jsem, že spolu budeme když už ne navždy, tak aspoň ještě dalších tisíc kilometrů... naposledy mi bylo takhle líto mých tyrkysově modrých plátěnek s malým zipem na boku ve velikosti 34...)

sobota 7. - přesun k rodičům, hromadná oslava narozenin a svátků všech blíženců, raků a kozorohů v rodině, večer bylo vedro - Máďa nemohla vůbec usnout, takže i kdybych nakrásno chtěla jít, nemohla jsem (včera jí vyrostl první zub, podle toho, jak chce pořád nosit a usíná mi v náručí, čekáme brzo druhý v těsném závěsu)

neděle 8. - 10 km po cestičkách na Ostrově. Páni, tam jsem byla běhat naposledy na gymplu o těláku s Věchtovou. Patnáctistovku. Tu trať jsem nenáviděla. Ač jsem v tu dobu tak nějak pobíhala, nikdy jsem to nedokázala běžet dostatečně rychle, aby to bylo za líp než za tři a neměla jsem přitom pocit, že se mi snaží armáda permoníků prořezat pilkama bokem ven. Dneska bylo ale pod stromy příjemně - v porovnání s tím, jak bylo v ulicích. Jen jsem si ověřila, že tohle pobíhání víceméně dokolečka je pro mě znouzectnost. Jsem ráda, že to vůbec nějak šlo, ale výběhy z bodu A do bodu B a zpátky mi sedí výrazně víc (ideální z bodu A do bodu A po jedno jakém útvaru).

pondělí 9. - dopolední přesun do Phy. V noci nošení - jsem ráda, že jsem ráda, ALE máme DRUHÝ ZUB!

úterý 10. - s kočárkem, z plánovaných 8 neplánovaných 11. Cestou těsně za hrází mě (zase!) předjížděli polijacti, tentokrát s puštěným majáčkem. Vždycky si říkám, že z toho auto toho hodně uvidí, tak jsem si zamlaskala a protočila oči, abych za další zatáčkou narazila na další dva služební vozy a sanitku k tomu. Oujé, je zle. Tak jsem si akorát říkala, jestli to stihli nebo jestli už bylo po všem. Výslovně jsem se jednoho z policajtů ptala, jestli můžu projet. Prej jo. Tak jsem si doběhla na konec přehrady, cestou mě předjela sanitka a zpátky jsem se už nedostala. Policejní páska a dál to nejde. Takže znovu zpátky, za molem do kopce a okolo. Táhne pravý lejtko a achillovka. Snad z toho nic nebude.

středa 11.

čtvrtek 12. - přijela mamka a vozila Madlenku po venku. Zmokla jsem. Poslední dva kiláky a fest. Ale i tak - novej osobáček na desítku - 52:56 - I rock, baby!

 

pátek 13. 

sobota 14. - 13 km s kočárkem, dneska bylo příjemně, Máďa spala a spala by i dýl a dál... chce to nějaký nový trasy. Neokoukaný a delší.