Hádanka

Co mají tyhle obrázky společného a co mají společného s námi?

Ano ano, už i my je máme. Náušnice. Madlence je v pondělí nastřelila na pěti a půl měsíční kontrole paní doktorka. Zjistila jsme mimo jiné, že naše drobná holčička zvládla za měsíc a půl přibrat tři čtvrtě kila a váží tím pádem už 7210 g (pak se nemá pronýst), podle jejich měřáku se vytáhla jen zlehka na 64 cm (ale oblečení velikost 68 už jí není ani náhodou) a jak mi názorně předvedla, dočůrá hodně daleko... Ale zpátky k tématu. Už kreslení teček se neobešlo bez poměrně hlasitých protestů, samotnou akci jsem pak zbaběle poslouchala z vedlejší místnosti. Majku držel tatínek a mně se z jejího křiku dělalo mdlo a ze zvuku nastřelovací pistole na zvracení. Ehm. Jo, vím, že jsem to nemusela dělat. Že to byla moje volba. Že bez dírek v uších může klidně žít. Že si je mohla nechat nastřelit až by byla větší a měla z toho rozum. No jo no.

Utěšuje mě, že chvilku poté, co mi ji plačící otec předal (otec neplakal, aby nedošlo k mýlce), se uklidnila, v čekárně se napila a všechno bylo zase v pohodě (takže to zatím na žádný trauma nevypadá, uf).

Takže máme náušničky a Majkilka je oficiálně na první pokuk holčička. Tak proč jí ten pán v Albertu (který si nutně chtěl ve frontě povídat), i přes ty náušnice a bílou háčkovanou čepičku s kytičkou, říkal "chlapečku?!"

(mimochodem, zasloužilí rodičové, co děláte s cizími lidmi, kteří se podobně jako albertový pán chtějí děsně kamarádit a na vašeho nebohého potomka chmatají? Ježí se mi z toho chlupy na zádech, ale nějak nemám sílu je okřiknout... nebyla by po ruce nějaká slušná leč jasná formulka, která by jim v dalším ošahávání zabránila?)