Nejdřív se ozvalo koleno. To samý koleno jako na jaře - takže moje a pravý. Poslední výběh dle tréninkovýho plánu, nedělních 17 kilometrů, jsem absolvovala v mlze - jasně, vím, že je nesmysl běhat, když vás něco bolí, že si tím to zranění jenom zhoršíte, že je to hazardování s tím, že už si třebas nikdy přes kaluž neskočím, ale asi nějaká masochistická zvrhlá část mého já doufala, že to přejde, že to zlomím, že to dám.
No, nedala jsem.
Objednala jsem se ke sportovnímu ortopedovi. Diagnostikoval mi to samé, co jsem si diagnostikovala s internetem sama: zánět ve vnější šlaše, neběhat, ledovat plus nějaký další drahý procedúry, který jsem záhy utnula.
Protože.
Jedno (myslím že slunný?) středeční ráno jsem Tomovi máchala před odchodem do práce před obličejem použitým těhotenským testem a dožadovala se jeho názoru: "Co tam vidíš?" Můj muž si vzal tu plastovou věc do ruky, otočil ji spodní stranou nahoru a bezlestně se zeptal: "A co bych jako měl vidět?" Otočila jsem mu test v ruce. "Aha, a co jako?" - "No je pozitivní." - "Jako že jsi těhotná?" - "Vypadá to tak." - "A pak že to nepůjde!" A s tím odešel. Ehm. Takže jo, jsem těhotná.
V důsledku čehož: bliju jak smečka přivotrávených šakalů, tři týdny jsem nebyla schopná vylízt z postele (ještěže si to můžu dovolit), je mi zle - konstantně (i když teď už je to o něco lepší, což se projevuje třeba tím, že jsem schopná nějakou dobu sedět, aniž bych se musela následně podívat na dno záchodové mísy), přestávám se vejít do oblečení a strašně se lituju. Fňuk.
Ve čtvrtek jsem byla (opět) u doktorky. Nechala jsem si vytisknout obrázek z ultrazvuku. (Dám vám ho sem, protože vím, jak všichni ty bílý neidentifikovatelný fleky milují, haha)
Nastávající otec se na kousek papíru zadíval. "A ta koule vlevo to je hlava? Nebo je to ta houska?" Vážení, je to ta Houska (ehm, až teď jsem si představila, jak by nebohá Houska musel vypadat, kdyby "to vlevo" byla hlava... trochu jako želva?). Jestli se nic nepo*ere, měla by se k nám připojit v říjnu. A sakra :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat