neděle 22. ledna 2012

Z pařanského doupěte

Ježíšek donesl T. TES: Skyrim. Těšil se na něj jako malej Jarda a už na jaře ztěží skrýval černočernou tmu, která zaplavovala jehho duši pokaždé, když si uvědomil, že vydání koliduje s vyloděním potomka, a ten v jeho vizích naprosto zněmožňoval jakékoliv hraní.

Madlenka sice spí v noci čím dál hůř a míň, ale večery (buším do dřeva jak hluchý dřevorubec) jsou zatím v klidu natolik, že T. by se jako Libuše prostě neuživil. Hraje si. Ehm, hrajeme si. Oba.

Dobře, veřejně se přiznám, že nebýt děsně dospělá a zodpovědná matka, umím si bez problémů představit, že bych u toho zvládla strávit pár dní (týdnů?) v kuse... Úplně nás vidím, jak ve dnech T. volna sedíme každej před svým monitorem a stříháme si, kdo se bude muset obětovat a sjede pro nějaký plastový jídlo do Mekáče.

Jelikož ale jeden musí být neustále na stráži a T. se navíc dušuje, že TOHLE ho konečně donutí udělat čistou instalaci, hrajeme Skyrim u mě. Večer, když Madluška usne, se moje potetovaná postava s obouručním kladivem vydává prolízat dungeony plný nemrtvých, hledat artefakty a prostě bojovat pro větší slávu Seveřanů a Skyrimu. Většinou docela udatně:

J.: "Já hořím! Já hořím!! ... Co to sakra je?! Drááák!!" ... (freneticky) "Co mám dělat? Co mám dělat?!?"
T.: "No já ho většinou rozstřílím z luku a sejmout ho pošlu parťáka..."
J.: "Ééé... Střílet neumím... Tak... Já mu zdrhnu!!"
T.: "A víš, že je to hra na hrdiny?!"

(vím, ale kdo uteče, vyhraje!)

1 komentář:

  1. Co taky dělat jinýho - když děti spí, je třeba využít vzácné chvíle klidu k maximálně koncentrované zábavě - buď Skyrim anebo absint (nekojím) :o)

    OdpovědětVymazat