středa 1. května 2013

Palubní deník

Minulou neděli řekla Madlenka poprvé "ano" a s ním se uvolnil vodopád nových slov. Denně jich přibude pět, deset a místy nevěřícně vrtíme hlavou, které že si to vybrala a rozhodla opakovat. A protože si prd pamatujeme a zároveň je to něco, co nechceme zapomenout, nezbývá, než si to zapsat...

Středa 1.5.
- ještě před týdnem byla veškerá zelenina "ku" (nebo-li okurka), teď se transformovala v "papiku" (papika papika vykřikuje i ze spaní, jestli je to její láskou k zelenině nebo ji po nocích nějaká obří mrkev nahání, netuším); dneska k ní přibyla nová variantu "ku" - "kuka"
- soused začne vrtat, Madlenka se ke mě zděšeně běží schovat na ruku a křičí přitom: "Neboj! neboj!" (geneze je jasná: Madlenko, neboj, to nic není, to jen pan soused vrtá...)
- během hartusení nad bobkem v plíně (jako by si neuměla říct, jako by na tom nočníku nevydržela sedět klidně hodinu....) mě odzbrojila, když mi podala plínu z košíku vedle přebalováku se slovy: "pínka!"
- chvíli předtím totiž tvrdila, že "kaká", takže byla zrovna čerstvě přebalená (že se této aktivitě nevěnovala je asi zřejmé)
- první jasné zřetelné "díky!" místo obvyklého "dík!"
- přináší mi současný dějiny od Schulze, cpe mi je tak dlouho, až usoudím, že tatínek bude mít radost, když se naučíme správně pojmenovat stavbu na přebalu, takže za dopoledne ještě "meši(ta)" ;-)
- odpoledne přibyly ještě "myši" (dodneška to byla jen "my(š") a "mamí nebój!" a "mamí nepakéj!"

Čtvrtek 2.5.
- ve vaně máme "špun(t)"
- "díky" už, zdá se, téměř zcela vytlačilo "dík"
- už se nevítáme jenom "ahój", ale "ahój čáu!"
- na balkón je přes schod potřeba udělat pořádný "k(r)ok"

Pátek a Sobota 3. a 4. 5.
- pojivka (= polívka)
- bamboa (= brambora)
- spinkaj
- mimino a miminko
- myška a myšky
- konev
- faška (= flaška)

Neděle 5. 5.
- vstavá
- aňo máňo
- mámo táto (v komoře je) myš! (Pustíme tam) čiči (ten tu) myš (vyšťourá) mámo táta (už tam) není (nic)
- (měla) babka, (čtyři) baka (=jabka) (a dědoušek) jen de (=jen dvě), (dej mi) babko, (jedno) bako (=jabko), (budeme mít stejně)

sobota 16. března 2013

Jak je důležité míti kakana

Madlenčin slovník. Upgrade na verzi 2.0 aneb co nám od minula přibylo:

mamí, tatí, babí, ďadý!
mňam mňam
e-e
dám - dá - dej
zvířátka: ha(f)-ha(f), bééé, búúú, gaga (kachna), pipi (jakýkoliv pták - mimo kachen a kohoutů), koko (kohout), húhú (sova), čiči - mňáu, kůň, koně (případně taktéž koň a kůně), ryba a prasátko je beze slov a gesty, stejně jako žába (který přísluší stejný klapání pusou jako rybě, proč, to netušíme), my(š)
pčík (kromě kýchání a je pčík i veškerý ugrach - aneb vše fotosyntézy schopné, proč? Protože babička v létě dělala v Rakousích legraci - přičuchla ke kytičce a kýchla, Madlenka to od té doby nezdolně používá. Ví, že je rozdíl mezi kytkou a stromem, ví, že šiška a listy jsou ze stromu, ale strom neřekne)
Búva a Kála = http://www.uptoten.com/
ťapy ťapy a ťap ťap
(K)de jé? (K)de jé?
kopy kopy (gól!)
houpy houpy
malá (včetně obligátního pohlazení a následné pořádné pusy)
dů(m)
mí(chy) mí(chy)
ma(l)uj - ma(l)uju
ba(l)ón
ko(l)o
bim-bam
tik-tak
mimi
nána (všechny holčička včetně Madlenky, obzvláště pak hlavní protagonistka Máši a medvěda)
NE!
tam!
pán, paní
šššš = mašinka, vlak
ku = okurka
gu = jogurt
pfff = pití (zvuk, který vám vydá flaška s takovým tím sportovní uzávěrem, který má třeba 0,7l mattonka)
wawa = písnička, zpívat - dostatečně rázně vysloveno znamená nekompromisní: zpívej

a pak tu jsou tu věty imperativní: tatí mauj pipíí! mamí mauj pipí!! tatí / mamí dá ham!!

a nezapomeňme na kakana = klokana a dnešní pi-či - aneb kombinace pipi a čiči ;-)

úterý 19. února 2013

Chuťové orgie podle Jamieho Olivera

Jehněčí kolena & Guiness

Pro 6 osob:

  • 3 červené cibule
  • olivový olej
  • mořská sůl a mletý pepř
  • 2 hrsti rozinek
  • 3 vrchovaté lžíce pomerančové marmelády s velkými kousky
  • 1 vrchovatá lžíce kečupu
  • 2 lžíce vorchesteru
  • 200 ml Guinessu nebo jiného stoutu
  • 6 jehněčích kolen
  • 8 snítek čerstvého rozmarýnu
  • 1 litr kuřecího vývaru v biokvalitě


Cibule nakrájejte nadrobno a dejte do velkého kastrolu, zakapejte olivovým olejem a přidejte velkou špetku soli a pepře. S promícháváním smažte na středním plameni, dokud cibule nezačne karamelizovat. Přidejte rozinky, marmeládu, kečup, vorchester a stout. Pořádně promíchejte a nechte lehce probublávat.

Kolínka dejte do velké pánve, zakápněte olejem a na středním plameni opečte. Postupně je obracejte a jakmile začnou mít hezkou barvu, přidejte na pánev rozmarýn (dávejte pozor, aby se lístky nespálily). Kolínka přesuňte do kastrolu s cibulí a vlijte do něj i výpek z pánve s rozmarýnem. Přidejte vývar, přikryjte poklicí, stáhněte plamen a nechte zvolna dusit tři hodiny (nebo dokud nezačne maso odpadávat od kosti). Po zhruba hodině a půl kolínka obraťte, aby se vařila stejnoměrně.

Podávejte s bramborovou kaší.


pondělí 4. února 2013

Tisíc zimních kilometrů

Dlouho jsem nereferovala, jak Madlenka roste. Ono se to těžko popisuje, z mimina máme doma velkou běhající, na nočník chodící, nekojící se (a teď zrovna i vztekající se) holčičku, která se v bdělým stavu prostě a jednoduše skoro nezastaví. Jak k tomu vlastně došlo? Nemít to zaznamenaný, budu naprosto upřímně (ne jako Staní Grossů) tvrdit, že už vlastně ani nevím. A přitom jsou to jenom čtyři měsíce. Einstein MĚL pravdu: čas JE relativní.

(4.11.2012 - za balónem až na kraj světa)
(7.11.2012 - o myších a lidech)
(1.2.2013 - Paulo, užívej si své rekordy, dokud můžeš aneb ke startu, připravit, pozor - TEĎ!)

čtvrtek 31. ledna 2013

Time to say gooodbye...

...jak jsem tak koukala, většinu příspěvků za poslední rok tvoří povídání o běhání, o který bych se chtěla dělit se spoustou lidí a zároveň je tu nemenší spousta vyprávění, jež naopak cizím adresované není, nezbylo mi, než blog rozseknout.

(Nejen) o přípravě na květnový maraton pod vedením PN pokračuju zde: Máma v běhu

Tady už zůstaneme jen my, Madlenka, cestování, vaření a vlastně všechno, o čem mám chuť psát a neběhám přitom. 

úterý 18. prosince 2012

Báseň pro dnešní den

Povolební
Zas tu máme komunisty,
léto bez pasu to jistí.
Rudý bratři jsou teď zpátky,
euro v bance, už ne marky...
Na Mácháči pod stan vlez!
Kol a kolem
všichni sborem:
co sis navařil, si sněz!

pátek 23. listopadu 2012

Tak trochu jiný trénink...

... včera bylo 22. a já zjistila, že mám naběháno 226 km za listopad a možná proto mě bolí nohy... takže jsem programově nikam nešla, a protože jsem měla během Madlenčina dopoledního spaní akutní záchvat KOPRu, vrhla jsem se na brownies (mám na ně chuť od chvíle, kdy bába Kwaalová začala v jedný z písniček řešit, jestli do svých banánových brownies dás slanou sůl nebo sladký cukr...). A jak že se na lopatu sedá?

ČOKOLÁDOVÉ BROWNIES

Jak dlouho je budete dělat?
připravovat 35 minut
a
péct 25 minut

Kolik toho bude?
16 kostek
Co potřebujete?
180 g másla(nejméně 75% tuku) + 5 g na vymaštění formy
180 g tmavé čokolády s vysokým podílem kakaové hmoty (70 %)
80 g hladké mouky
40 g kvalitního kakaa (ne instantního)
50 g bílé čokolády
50 g mléčné čokolády
3 velká vejce
270 g přírodního krupicového cukru

včerejší várka

Jak na to?
1. Máslo nakrájejte na menší kousky a vsypte je do misky. Přidejte tmavou čokoládu, rozlámanou na kousky. Malý kastrol naplňte do třetiny horkou vodou a misku na něj posaďte tak, aby se dnem nedotýkala hladiny. Na velmi mírném plameni a za občasného promíchání zahřívejte, až se máslo i čokoláda rozpustí. Misku můžete také přetáhnout potravinářskou fólií a na dvě minuty vložit do mikrovlnky nastavené na nejvyšší stupeň. Rozpuštěnou směs sejměte z ohně a nechte vychladnout na pokojovou teplotu.

2. Mezitím dejte mřížku v troubě na střední pozici a troubu zapněte na 180, horkovzdušnou na 160 °C. Dno pekáčku vyložte pečicím papírem, případně pod něj vložte alobalové ucho (viz Mikovy osvědčené tipy). Mouku a kakao vsypte do jemného cedníku nebo síta a poklepáváním prosijte do mísy, aby se sypké přísady promísily a zbavily hrubších kousků.

3. Na pracovní ploše, válu nebo prkénku nasekejte mléčnou i bílou čokoládu na kousky; nejdřív zatlačte na špičku nože (měl by být ostrý a těžký) a až pak na celou délku ostří. Špičku udržujte pokud možno na stejném místě a sekejte vějířovitým pohybem. Perfekcionisté můžou ještě otočit prkénko o devadesát stupňů a snažit se o úhledné kostičky.

4. Vejce rozklepněte do misky a přisypte k nim cukr. Elektrickým šlehačem nebo metlou šlehejte tak dlouho, až směs napění a vypadá jako mléčný koktejl (elektrickému šlehači to trvá tři až osm minut, záleží na výkonnosti motoru). Že jste dosáhli cíle, poznáte podle toho, že hmota zesvětlá a zdvojnásobí svůj objem. Anebo nadzdvihněte metly a pramínkem směsi, který z nich stéká, pokapejte hmotu v misce; ,čáry’ by měly být na povrchu vteřinu nebo dvě viditelné.

5. Na vaječnou hmotu teď nalijte vychladlou hmotu čokoládovou a spojte je: lehce je promíchejte plastovou nebo gumovou špachtlí. Vnořte ji u jedné stěny do směsi a prohrábněte ke druhé straně; pak ji zanořte ve středu, jako kdybyste kreslili osmičku. Pokračujte v mísení osmičkovým pohybem, až je hmota víceméně stejnoměrně matně hnědá; občas mísu otočte. Účelem je směsi spojit, ale neuvolnit z vaječné hmoty vešlehaný vzduch, proto buďte při míchání pozorní, ba něžní.

6. Nad mísou s čokoládovou směsí podržte cedník či síto a prosijte na ni ještě jednou mouku s kakaem tak, abyste povrch pokryli co nejrovnoměrněji. Znovu použijte špachtli a oblíbený pohyb do osmičky a začněte sypkou směs spojovat s tekutou. Zpočátku to možná bude vypadat suše a prašně, ale při troše trpělivosti začne za chvíli vznikat to správné těsto na brownies: vlhké a správně ‚patlavé‘. V tu chvíli přestaňte míchat, jen zapracujte kousky bílé i mléčné čokolády: pokud možno stejnoměrně je v těstě rozptylte.

7. Těsto vlijte do formy. Nezapomeňte mísu úplně vyškrabat; nejlépe to jde plastovou stěrkou. Uhlaďte těsto tak, aby mělo všude zhruba stejnou výšku. Formu vložte do předehřáté trouby; po pětadvaceti minutách povytáhněte mřížku a trochu pekáčkem zatřeste. Pokud se dezert ve středu ještě chvěje, zase troubu zavřete a pečte ještě pět minut. Hotovo je, když povrch připomíná lesklý papír a strany moučníku se odtahují od stěn formy. Pak můžete dílo vyjmout z trouby.

8. Nechte upečený moučník v pekáčku až do úplného vychladnutí; pak brownies pomocí alobalu vyjměte, nakrájete na čtvrtky, každou ještě na čtyři čtverečky a nakonec – jestliže se nechcete úplně ‚sjet’ čokoládou – překrojte čtvereček ještě na trojúhelník. Předpokládám, že po ochutnávání hned začnete zadělávat další várku, ale i tak je užitečné vědět, že brownies vydrží v chladničce čtrnáct dní a v mrazáku i déle než měsíc. Tedy pokud je tam uložíte do nějaké bezpečné skrýše...

Mikovy osvědčené tipy:
■ Jak brownies snadno vyjmout: Širší pruh alobalu položte a vytvarujte podle dna formy tak, aby trochu přečníval přes okraje. Vložte pečicí papír a okraje formy včetně alobalu potřete máslem.

■ Při ,testu upečenosti‘ pomocí špejle mějte na paměti, že ulpělé drobečky musí být u brownies na rozdíl od buchet či koláčů vlhké.

■ U brownies platí dvojnásobně, že méně (pečení) je více. Dopékají se ještě chvilku poté, co je vyjmete z trouby – a když těsto ve středu zůstane částečně tekuté, jen to dezertu přidá na chuti a půvabu.

(převzato z Apetitu 05/2005)