Termínovka

abych neběhala jen proto, že běhám (na čemž není vůbec nic špatnýho, jen ja jsem ten typ, co si potrpí na úhledné komínky, pravé úhly, zajícovo rozložení stolu a taky tréninkové deníky, tepy, naběhané kilometry a pečlivě vedené záznamy...), padla na letošní rok dvě běžecká předsevzetí: desítka pod 55 minut a půlmaraton pod 2:10.

Tak, aktuálně nejlepší čas na desítku mam 57:16, půlmaraton jsem uběhla (kdyby byla mocí mermo dotázka po tom, jak rychle, tak vězte, že za 2:22:14, jedním dechem ovšem musím dodat, že s kočárkem a několika zastávkami navíc na srovnání deky, podání dudlíku atd. ... podle garminu jsem v pohybu strávila o tři minuty méně), ke konci už se mi solidně pletly nohy, ale k tak jsem v zásadě celou dobu běžela v klidu, na krev to skutečně nebylo... Co teď s tím?

Ach ano, jak známo, dobří holubi se vracejí a já se rozhodla, že místo mé někdejší potupy se stane místem vítězství (ehm) - takže šestadvacátého května se pro velký úspěch znovu postavím na start Běhu krále Jiřího z Poděbrad (blahé paměti za hodinu šestnáct nebo kolik to zvěrstvo bylo to nepůjdu i kdybych to šla... s kočárem na pohodu momentálně desítku běhám kolem hodiny pěti)...

Na konci června nás čeká Běh pro život v pražské Stromovce s celorodinnou účastí (a tím myslím opravdu celorodinnou včetně babičky, dědy, tety, strejdy, bratrance, sestřenice a snad i pár osob mé duši blízkých ;-)). 4400 m bych ráda uběhla s Tomem a Madlenkou a snad svou trochou pomůžeme těm dětem, kterým jejich hvězda do kolébky nezářila zrovna šťastně.

V září mě Anička s Honzou lákají na desítku We Run Prague, ani se nemuseli moc snažit, abych souhlasila.

A v říjnu, deset dní před Madlenčinými narozeninami nás (mě a taťku) čeká grandiózní finále - plzeňský půlmaraton. Jelikož slabost pro pravé úhly a včasné příchody koluje naší rodinou (do erbu bychom si mohli vepsat nápis z čokolády Ritter Sport - Kvadrtische Praktische Gut), už máme zaplacené startovné a v říjnu budeme bojovat hlavně sami se senou pod čísly 48 a 49.

Jediné, co v posledních dnech hodně řeším, je moje běhání se sluchátky (bez kterých jsem výrazně oomalejší - a to mluvím i o půl minutě na km) a jak hlouoě to bude vypadat, až si v Pdy zacpu na startu jako jediná uši a budu chrtům´ jistit záda... Snad to nebude až takové faux-pas, jak mi to teď přijde...

Hádanka

Co mají tyhle obrázky společného a co mají společného s námi?

Ano ano, už i my je máme. Náušnice. Madlence je v pondělí nastřelila na pěti a půl měsíční kontrole paní doktorka. Zjistila jsme mimo jiné, že naše drobná holčička zvládla za měsíc a půl přibrat tři čtvrtě kila a váží tím pádem už 7210 g (pak se nemá pronýst), podle jejich měřáku se vytáhla jen zlehka na 64 cm (ale oblečení velikost 68 už jí není ani náhodou) a jak mi názorně předvedla, dočůrá hodně daleko... Ale zpátky k tématu. Už kreslení teček se neobešlo bez poměrně hlasitých protestů, samotnou akci jsem pak zbaběle poslouchala z vedlejší místnosti. Majku držel tatínek a mně se z jejího křiku dělalo mdlo a ze zvuku nastřelovací pistole na zvracení. Ehm. Jo, vím, že jsem to nemusela dělat. Že to byla moje volba. Že bez dírek v uších může klidně žít. Že si je mohla nechat nastřelit až by byla větší a měla z toho rozum. No jo no.

Utěšuje mě, že chvilku poté, co mi ji plačící otec předal (otec neplakal, aby nedošlo k mýlce), se uklidnila, v čekárně se napila a všechno bylo zase v pohodě (takže to zatím na žádný trauma nevypadá, uf).

Takže máme náušničky a Majkilka je oficiálně na první pokuk holčička. Tak proč jí ten pán v Albertu (který si nutně chtěl ve frontě povídat), i přes ty náušnice a bílou háčkovanou čepičku s kytičkou, říkal "chlapečku?!"

(mimochodem, zasloužilí rodičové, co děláte s cizími lidmi, kteří se podobně jako albertový pán chtějí děsně kamarádit a na vašeho nebohého potomka chmatají? Ježí se mi z toho chlupy na zádech, ale nějak nemám sílu je okřiknout... nebyla by po ruce nějaká slušná leč jasná formulka, která by jim v dalším ošahávání zabránila?)

Pimp my ride!

Část z vás asi osvětový pořad Mtv nikdy neviděla. O co v něm jde? Parta automechanikerů Láďů kolem jakéhosi (asi známého) rappera předělává americkým dítkám jejich vraky a tvoří z nich super nadupaný káry s televizema, sound systémama, fontánama na čokoládu nebo třeba promítacím plátnem na vnitřní straně kapoty...

A jelikož Madlenka je vlastně taky takový americký dítko, jejíž kára potřebovala tak trochu vylepšit (neb hloupí rodiče si mysleli, že vybraný kočárek je v zásadě ten nejlepší, aby záhy přišli na to, jak už to tak chodívá, že... ehm... není)... akorát nám chyběl ten černoch a schopnosti a vůbec, takže naše proměna proběhla poněkud méně akčně. Jednoduše jsme starou káru naložili do auta a odvezli k babičce a dědovi a téměř-lehce-z-druhé-ruky-novou káru přivezli domů.


Tak to je on, mého srdce šampion - Red Castle Sport. Na rozdíl od většiny běhacích kočárů, které jsem našla, má tenhle kromě sportovní verze (lidi, je na patentky a když ji sundáte, je to placička placatá snad kilová!) i hlubokou korbu. Oh yes! Ta je jednak o dobrých patnáct čísel delší než xlandeří a druhak sedí na konstrukci čistě kovové. Na rozdíl od zmiňovanýho xlanderu nejsou ty nejnamáhanější součástky (čili packy, na který se korba nacvakává a ty, jimiž se konstrukce skládá) plastový, ale z poctivýho kovu. Velký kola hezky s pláštěm krásně sedí i na panelovce, která vede k přehradě (je teda fakt, že na tom hrozným tankodromu při sbíhání ke koupališti se Majka klepe i v něm, ale aspoň se už nebojím, že by z toho mohla mít otřes mozku), jen je potřeba ohlídat přední kolo. Jakmile není hezky uprostřed, kočár nemilosrdně zanáší, což je na už ta dost klikatým chodníčku hodně nepříjemný.

Běhá se s ním krásně, oproti xlanderu je jako peříčko a to je ještě korba dost těžká v porovnání s už zmiňováným (navíc krásně červeným) sporťákem. Zatím jsem s ním uběhla necelých sto kilometrů a už teď je jasný, že tohle je jadna z těch povedených investic.

Škoda jen, že u nás není možnost si sportovní kočárky s výjimkou cyklovozíků, otestovat. Zajímalo by mě, jak by proti sobě obstál třeba můj někdejší favorit InStep Ultra Runner nebo téměř nesehnatelný Jeep Jogging Stroller...