No jo... Proč to vlastně čtu?
Aby bylo jasné, o čem tu mluvím... totiž: v poslední době se mi nějak sešlo trochu moc knih, které jsou buď úplně blbé, nebo nečitelné nebo blbé a nečitelné.
Momentálně se snažím prokousat Jazykem lásky od Julie Kristevy - podle přebalu by to jeden tipnul na dílo hodné místa v knihovničce vedle veleděl Kozamundy Filčer, leč zdání - jak známo - klame."Od té chvíle thetično podmiňuje a obsahuje možnost vyjasnit toto rozdělení protikladem či juxtapozicí stygmat: věta a - natolik, nakolik je mu koextenzivní - soud rozvíjejí nebo lineatizují (prostřednictvím zřetězení či aplikace) význam (vypovídání + denotace) otevřený thetičnem. Lze říci, že ačkoli se thetično prezentuje jako prostá nominace, je již větné (či syntaktické), a že syntax je ex-pozicí thetična. Subjekt a predikát reprezentují rozštěp, jenž je thetičnu inherentní: vyjasňují a uskutečňují ho..." (s. 47)
Nechápu to, nerozumím tomu, nevím, jestli jsem jenom blbá a nedovzdělaná nebo jestli je to opravdu shit nebo jestli je to jenom blbě přeložený nebo jestli je to směs všeho, ale prostě to nechápu. Tak proč to sakra čtu? Asi že doufám, že mě cosi osvítí, že věřím, že když podobných věcí přečtu dostatek, začnu to najednou chápat a moje práce se dostane o x úrovní výš a dál... No, kéž by, že?
Jinou kapitolou bylo moje prskání nad překladem knihy Nedima Gürsela Alláhovy dcery (vyšlo
2009 v nakladatelství Host a za překladem stojí Tomáš Laně). Kniha u mě skončila 
pracovně a dočíst ji jsem brala jako svou povinnost. T. sice tvrdil, že na to, abych na ni mohla napsat kousavou recenzi ji sežvejkat celou nepotřebuju, ale asi nějaký vyšší smysl pro povinnost (a obava, že když si svůj názor dostatečně nevyfutruju, mohlo by se stát, že v argumentaci vzniknou nevítané mezery) mě nutil tu slátaninu nezahodit do kouta, ale dočíst (proč je onen futring podle mého názoru nutný? No, protože někteří jedinci jsou přesvědčeni o své velikosti, schopnosti a dokonalosti... Modří už vědí a ti, co ještě nevědí, si mohou počíst v diskusi pod tímhle článkem). Empiricky se mi chce řvát: "Laně, dlužíš mi týden života!!", ale vzhledem k tomu, že se mi (doufám, že jen zatím) nepodařilo zjistit, jestli je to opravdu jeho vina nebo jestli za tím pateticko-archaicko-k-smrti-nudícím stylem nestojí náhodou sám autor (kterému bych vzkázala snad jen toto: "Gürsele, jsi nechutný prase! Tovje samoúčelný rádoby erotický scénky fungují jako dokonalá antikoncepce!!"), výkřik spolknu a nechám si ho pro sebe. A proč že mi tohle pseudo kontroverzní dílo přijde tak špatný? Protože se autor tak strašně snaží být lepší, hlubší, originálnější, drsnější a já nevím co ještě, než Orhan Pamuk, že je to až smutný - a stejně jako autor chce být lepší než Pamuk (a nedaří se mu to), touží jeho překladatel být ještě mnohem mnohem leší, než Pamukův překladatel (a nedaří se mu to o to víc). První, z čeho mi málem praskly oční bulvy, je na přebalu napsaný Yaşar Kemal se "š", jehož následují další zhůvěřilé přepisy uvnitř knihy (např. Junus Emre) - ok, můžete namítnout, že je to kosmetická chyba (což sice neuznám, protože mi z toho skoro slezly nehty), ale proboha, co tam dělají ty nesmyslné věty? Ty stylistické paskvily, neustále se opakující "být" a "který" a typicky turecké větné prvky, jako je opakování stejného slovesa v po sobě následujících větách?! Kde je děj? Kde jsou nějaké postavy? Kde je nějaký smysl?! Kde byla paní redaktorka a jazykoví korektoři, když šla kniha do tisku?? Nebo je za tím pan překladatel, který si nechce na své texty nechat sahat? (Jak jinak by se dala vysvětlit propastná rozkolísanost překladových přespěvků v Plavu věnovaného Turecku?) Pořád nevěříte, že četba může místy zbůsobovat fyzickou bolest? Dobře, přihodím další polínko do ohně - text je prokládaný básněmi Namıka Kemala, jednou se v něm objeví i jedna Yunuse Emreho - v orginále zní takhle:
pracovně a dočíst ji jsem brala jako svou povinnost. T. sice tvrdil, že na to, abych na ni mohla napsat kousavou recenzi ji sežvejkat celou nepotřebuju, ale asi nějaký vyšší smysl pro povinnost (a obava, že když si svůj názor dostatečně nevyfutruju, mohlo by se stát, že v argumentaci vzniknou nevítané mezery) mě nutil tu slátaninu nezahodit do kouta, ale dočíst (proč je onen futring podle mého názoru nutný? No, protože někteří jedinci jsou přesvědčeni o své velikosti, schopnosti a dokonalosti... Modří už vědí a ti, co ještě nevědí, si mohou počíst v diskusi pod tímhle článkem). Empiricky se mi chce řvát: "Laně, dlužíš mi týden života!!", ale vzhledem k tomu, že se mi (doufám, že jen zatím) nepodařilo zjistit, jestli je to opravdu jeho vina nebo jestli za tím pateticko-archaicko-k-smrti-nudícím stylem nestojí náhodou sám autor (kterému bych vzkázala snad jen toto: "Gürsele, jsi nechutný prase! Tovje samoúčelný rádoby erotický scénky fungují jako dokonalá antikoncepce!!"), výkřik spolknu a nechám si ho pro sebe. A proč že mi tohle pseudo kontroverzní dílo přijde tak špatný? Protože se autor tak strašně snaží být lepší, hlubší, originálnější, drsnější a já nevím co ještě, než Orhan Pamuk, že je to až smutný - a stejně jako autor chce být lepší než Pamuk (a nedaří se mu to), touží jeho překladatel být ještě mnohem mnohem leší, než Pamukův překladatel (a nedaří se mu to o to víc). První, z čeho mi málem praskly oční bulvy, je na přebalu napsaný Yaşar Kemal se "š", jehož následují další zhůvěřilé přepisy uvnitř knihy (např. Junus Emre) - ok, můžete namítnout, že je to kosmetická chyba (což sice neuznám, protože mi z toho skoro slezly nehty), ale proboha, co tam dělají ty nesmyslné věty? Ty stylistické paskvily, neustále se opakující "být" a "který" a typicky turecké větné prvky, jako je opakování stejného slovesa v po sobě následujících větách?! Kde je děj? Kde jsou nějaké postavy? Kde je nějaký smysl?! Kde byla paní redaktorka a jazykoví korektoři, když šla kniha do tisku?? Nebo je za tím pan překladatel, který si nechce na své texty nechat sahat? (Jak jinak by se dala vysvětlit propastná rozkolísanost překladových přespěvků v Plavu věnovaného Turecku?) Pořád nevěříte, že četba může místy zbůsobovat fyzickou bolest? Dobře, přihodím další polínko do ohně - text je prokládaný básněmi Namıka Kemala, jednou se v něm objeví i jedna Yunuse Emreho - v orginále zní takhle:“Cennet cennet dedikleri
Birkaç köşkle birkaç huri
İsteyene ver sen onu
Bana Seni gerek Seni”
Birkaç köşkle birkaç huri
İsteyene ver sen onu
Bana Seni gerek Seni”
Nemusíte nutně umět turecky, abyste - když si báseň přečtete alespoň polohlasně - objevili melodičnost a rým, který se v ní nachází... V českém překladu se dočtete:
Tak nevím, nejsem samozřejmě odborník na poezii, ale pro tohle nemám jiné označení než zprzněnost. Co dodat? Držte se od téhle knihy dál - pokud máte rádi knihy, které ve vás mohou vyvolat sebepoškozovací sklony, návaly agrese, dávicí reflex, případně máte problémy se spánkem, ozvěte se, ráda zapůjčím a ušetřím vám tak peníze či cestu do knihovny.
Jako bonus k trpitelskému týdnu přidávám informaci, jíž nás včera v Planetáriu vyzbrojil Bc.R. - totiž: TOHLE je údajně jeden ze základních vzorečků:
vzhledem k tomu, že jsem se logaritmy nikdy počítat nenaučila (ano ano, jako správná humanitní kráva jsem místo matematického semináře chodila na ten filosofický se šmerkavým Duškem, který nebude krást barevné kovy na železnicích a na hřbitovech) a test je za dva týdny (a v tom loňském byly otázky, které ve mně vyvolávají neovladaltelné záchvaty smíchu - viz: Planetu Merkur můžeme nejlépe pozorovat a) v opozici se Sluncem b) nestihla jsem opsat c) v eloganci d) v kvadratuře; přičemž momentálně rozumím akorát otázce a slovu Slunce), musím pronto sehnat někoho, kdo umí logaritmy počítat a je natolik trpělivý a schopný, že mi to dokáže vysvětlit tak, abych to pochopila a asi začít číst skripta a zkusit donutit mozek, aby po delší pauze začal absorbovat nějaké záhadné, nové a nikdy předtím neviděné informace.
AU.
"Ráj, jak mu všichni říkají,
Je pouhá snůška rozkoší,
Vezmi si ho, kdo jej žádá,
Já Tebe jen potřebuji."
Je pouhá snůška rozkoší,
Vezmi si ho, kdo jej žádá,
Já Tebe jen potřebuji."
Tak nevím, nejsem samozřejmě odborník na poezii, ale pro tohle nemám jiné označení než zprzněnost. Co dodat? Držte se od téhle knihy dál - pokud máte rádi knihy, které ve vás mohou vyvolat sebepoškozovací sklony, návaly agrese, dávicí reflex, případně máte problémy se spánkem, ozvěte se, ráda zapůjčím a ušetřím vám tak peníze či cestu do knihovny.
Jako bonus k trpitelskému týdnu přidávám informaci, jíž nás včera v Planetáriu vyzbrojil Bc.R. - totiž: TOHLE je údajně jeden ze základních vzorečků:
vzhledem k tomu, že jsem se logaritmy nikdy počítat nenaučila (ano ano, jako správná humanitní kráva jsem místo matematického semináře chodila na ten filosofický se šmerkavým Duškem, který nebude krást barevné kovy na železnicích a na hřbitovech) a test je za dva týdny (a v tom loňském byly otázky, které ve mně vyvolávají neovladaltelné záchvaty smíchu - viz: Planetu Merkur můžeme nejlépe pozorovat a) v opozici se Sluncem b) nestihla jsem opsat c) v eloganci d) v kvadratuře; přičemž momentálně rozumím akorát otázce a slovu Slunce), musím pronto sehnat někoho, kdo umí logaritmy počítat a je natolik trpělivý a schopný, že mi to dokáže vysvětlit tak, abych to pochopila a asi začít číst skripta a zkusit donutit mozek, aby po delší pauze začal absorbovat nějaké záhadné, nové a nikdy předtím neviděné informace.AU.
