úterý 8. října 2013

Yes sir, no sir!

T. chce ráno poté, co jsme vstali, uklidit žehlící prkno, co zůstalo v obýváku od včerejší noci, kdy jsem žehlila. Trůní na něm žehlička, hotový prádlo i koš se zatím ještě nevyžehlenou hromadou věcí z dovolený...

M: "Tatínku, Tome, nene, tam maminka pacuje!"

Tak abych to zase dělala sama... :-)

Polygloti

M: "Ojtíšku, děláme komelec!"

V: "Ano, Máďo, uděláme kakamelec!"

A kolik výrazů pro kotrmelec znáte vy?

pondělí 9. září 2013

Cover verze

Prší prší jen se leje kam koníčky pojedeme... k babicé a dědovi!

Srdci neporučíš...

Jdeme do Alberta. Výjimečně jdu na lehko a nesu s sebou jenom prázdný baroh, stejně prázdnou tašku a klíče. Madlenka dvě minuty od baráku hlásít, že chce pití. V Albertu marně hledám malou láhev s přijatelným uzávěrem, ve které by nebyla čímkoliv ochucená voda. Kdepak, celý svět je zjevně přesvědčený, že dětičky čistou vodu nepijí. Naše Madlenka nepije (kromě "Spinkát! Maminkó! Mlíčkó!!") nic jinýho. Beru sedmičkovej rajec. Platíme nákup a odcházíme. Madlenka si hrdě nese láhev, která je skoro stejně velká jako ona. Kráčí přede mnou.

Zamilovaně praví: "Toto je moje láska!"

Rajec na sebe může být pyšný! :-)


Mňam mňam Bobík!

Já: "Madlenko! že máš bobek v plíně!"
M: přikyvuje
Já: "Madlenkoo... Kaká se do nočníku! Kam se dělá bobek?!"
M: "Do nočníku!"
Já: "Kam budeš kakat?"
M: "Do nočníku!" (slibem nezarmoutíš...)
Já: "Tak pojď, sundáme plínu a spláchneme ten bobek..."
Svlíkám ji, sundávám plínu.
Já: "Vidíš? To je bobek!"
M: "Mňam mňam bobík!"

Má někdo chuť na tvarohovou čokopěnu? :-)

pondělí 26. srpna 2013

Výchovou k multikulturalismu

Madlenka si hrdě nese Duchovní cesty islámu. Za chůze zkoumá přebal.

M.: "Domeček! Domeček!"
Já: "Ano, to je domeček. Říká se mu mešita. Řekneš mešita?"
M.: "Šita! Šita!"
Já: "Tak to jdi říct tatínkovi, to se mu bude líbit." (den předtím si přinesla M. do postele malý Korán v krabičce a chtěla "kydy, kydy!" - T. byl nadšený, že sdílí jeho pocity o literární úrovni daného díla, než nám došlo, že ho chce "uklidit".)

Madlenka hledá tatínka, který je zavřený na záchodě. 

M.: "Tatínku Tome! Tatínku Tome! Tatínek není, pyč je..."
Já: "Není pryč, je na záchodě, tak na něj zaťukej a řekni mu, jak se ten domeček jmenuje. Pamatuješ si to? Jak se jmenuje?"
M.: "Domeček Kája!"

A je to jasný. Někdo by těm azharským ulamá měl dát vědět, že mají na baráku blbě napsanou cedulku!

úterý 13. srpna 2013

Kolik řečí umíš


Netušit, že je budík německé provenience, měla bych ze vzkazu, který se něm každé úterý objeví, trochu větší hrůzu!

středa 1. května 2013

Palubní deník

Minulou neděli řekla Madlenka poprvé "ano" a s ním se uvolnil vodopád nových slov. Denně jich přibude pět, deset a místy nevěřícně vrtíme hlavou, které že si to vybrala a rozhodla opakovat. A protože si prd pamatujeme a zároveň je to něco, co nechceme zapomenout, nezbývá, než si to zapsat...

Středa 1.5.
- ještě před týdnem byla veškerá zelenina "ku" (nebo-li okurka), teď se transformovala v "papiku" (papika papika vykřikuje i ze spaní, jestli je to její láskou k zelenině nebo ji po nocích nějaká obří mrkev nahání, netuším); dneska k ní přibyla nová variantu "ku" - "kuka"
- soused začne vrtat, Madlenka se ke mě zděšeně běží schovat na ruku a křičí přitom: "Neboj! neboj!" (geneze je jasná: Madlenko, neboj, to nic není, to jen pan soused vrtá...)
- během hartusení nad bobkem v plíně (jako by si neuměla říct, jako by na tom nočníku nevydržela sedět klidně hodinu....) mě odzbrojila, když mi podala plínu z košíku vedle přebalováku se slovy: "pínka!"
- chvíli předtím totiž tvrdila, že "kaká", takže byla zrovna čerstvě přebalená (že se této aktivitě nevěnovala je asi zřejmé)
- první jasné zřetelné "díky!" místo obvyklého "dík!"
- přináší mi současný dějiny od Schulze, cpe mi je tak dlouho, až usoudím, že tatínek bude mít radost, když se naučíme správně pojmenovat stavbu na přebalu, takže za dopoledne ještě "meši(ta)" ;-)
- odpoledne přibyly ještě "myši" (dodneška to byla jen "my(š") a "mamí nebój!" a "mamí nepakéj!"

Čtvrtek 2.5.
- ve vaně máme "špun(t)"
- "díky" už, zdá se, téměř zcela vytlačilo "dík"
- už se nevítáme jenom "ahój", ale "ahój čáu!"
- na balkón je přes schod potřeba udělat pořádný "k(r)ok"

Pátek a Sobota 3. a 4. 5.
- pojivka (= polívka)
- bamboa (= brambora)
- spinkaj
- mimino a miminko
- myška a myšky
- konev
- faška (= flaška)

Neděle 5. 5.
- vstavá
- aňo máňo
- mámo táto (v komoře je) myš! (Pustíme tam) čiči (ten tu) myš (vyšťourá) mámo táta (už tam) není (nic)
- (měla) babka, (čtyři) baka (=jabka) (a dědoušek) jen de (=jen dvě), (dej mi) babko, (jedno) bako (=jabko), (budeme mít stejně)

sobota 16. března 2013

Jak je důležité míti kakana

Madlenčin slovník. Upgrade na verzi 2.0 aneb co nám od minula přibylo:

mamí, tatí, babí, ďadý!
mňam mňam
e-e
dám - dá - dej
zvířátka: ha(f)-ha(f), bééé, búúú, gaga (kachna), pipi (jakýkoliv pták - mimo kachen a kohoutů), koko (kohout), húhú (sova), čiči - mňáu, kůň, koně (případně taktéž koň a kůně), ryba a prasátko je beze slov a gesty, stejně jako žába (který přísluší stejný klapání pusou jako rybě, proč, to netušíme), my(š)
pčík (kromě kýchání a je pčík i veškerý ugrach - aneb vše fotosyntézy schopné, proč? Protože babička v létě dělala v Rakousích legraci - přičuchla ke kytičce a kýchla, Madlenka to od té doby nezdolně používá. Ví, že je rozdíl mezi kytkou a stromem, ví, že šiška a listy jsou ze stromu, ale strom neřekne)
Búva a Kála = http://www.uptoten.com/
ťapy ťapy a ťap ťap
(K)de jé? (K)de jé?
kopy kopy (gól!)
houpy houpy
malá (včetně obligátního pohlazení a následné pořádné pusy)
dů(m)
mí(chy) mí(chy)
ma(l)uj - ma(l)uju
ba(l)ón
ko(l)o
bim-bam
tik-tak
mimi
nána (všechny holčička včetně Madlenky, obzvláště pak hlavní protagonistka Máši a medvěda)
NE!
tam!
pán, paní
šššš = mašinka, vlak
ku = okurka
gu = jogurt
pfff = pití (zvuk, který vám vydá flaška s takovým tím sportovní uzávěrem, který má třeba 0,7l mattonka)
wawa = písnička, zpívat - dostatečně rázně vysloveno znamená nekompromisní: zpívej

a pak tu jsou tu věty imperativní: tatí mauj pipíí! mamí mauj pipí!! tatí / mamí dá ham!!

a nezapomeňme na kakana = klokana a dnešní pi-či - aneb kombinace pipi a čiči ;-)

úterý 19. února 2013

Chuťové orgie podle Jamieho Olivera

Jehněčí kolena & Guiness

Pro 6 osob:

  • 3 červené cibule
  • olivový olej
  • mořská sůl a mletý pepř
  • 2 hrsti rozinek
  • 3 vrchovaté lžíce pomerančové marmelády s velkými kousky
  • 1 vrchovatá lžíce kečupu
  • 2 lžíce vorchesteru
  • 200 ml Guinessu nebo jiného stoutu
  • 6 jehněčích kolen
  • 8 snítek čerstvého rozmarýnu
  • 1 litr kuřecího vývaru v biokvalitě


Cibule nakrájejte nadrobno a dejte do velkého kastrolu, zakapejte olivovým olejem a přidejte velkou špetku soli a pepře. S promícháváním smažte na středním plameni, dokud cibule nezačne karamelizovat. Přidejte rozinky, marmeládu, kečup, vorchester a stout. Pořádně promíchejte a nechte lehce probublávat.

Kolínka dejte do velké pánve, zakápněte olejem a na středním plameni opečte. Postupně je obracejte a jakmile začnou mít hezkou barvu, přidejte na pánev rozmarýn (dávejte pozor, aby se lístky nespálily). Kolínka přesuňte do kastrolu s cibulí a vlijte do něj i výpek z pánve s rozmarýnem. Přidejte vývar, přikryjte poklicí, stáhněte plamen a nechte zvolna dusit tři hodiny (nebo dokud nezačne maso odpadávat od kosti). Po zhruba hodině a půl kolínka obraťte, aby se vařila stejnoměrně.

Podávejte s bramborovou kaší.


pondělí 4. února 2013

Tisíc zimních kilometrů

Dlouho jsem nereferovala, jak Madlenka roste. Ono se to těžko popisuje, z mimina máme doma velkou běhající, na nočník chodící, nekojící se (a teď zrovna i vztekající se) holčičku, která se v bdělým stavu prostě a jednoduše skoro nezastaví. Jak k tomu vlastně došlo? Nemít to zaznamenaný, budu naprosto upřímně (ne jako Staní Grossů) tvrdit, že už vlastně ani nevím. A přitom jsou to jenom čtyři měsíce. Einstein MĚL pravdu: čas JE relativní.

(4.11.2012 - za balónem až na kraj světa)
(7.11.2012 - o myších a lidech)
(1.2.2013 - Paulo, užívej si své rekordy, dokud můžeš aneb ke startu, připravit, pozor - TEĎ!)

čtvrtek 31. ledna 2013

Time to say gooodbye...

...jak jsem tak koukala, většinu příspěvků za poslední rok tvoří povídání o běhání, o který bych se chtěla dělit se spoustou lidí a zároveň je tu nemenší spousta vyprávění, jež naopak cizím adresované není, nezbylo mi, než blog rozseknout.

(Nejen) o přípravě na květnový maraton pod vedením PN pokračuju zde: Máma v běhu

Tady už zůstaneme jen my, Madlenka, cestování, vaření a vlastně všechno, o čem mám chuť psát a neběhám přitom.