sobota 17. prosince 2011

Druhý měsíc za námi

Včera to byly dva přesně dva měsíce ode Dne D.

A co je nového?

* Madlenka překonala magickou hranici pěti kilo (kolik přesně naše křehká dívčinka váží, zjistíme jednadvacátýho na pravidelný kontrole u doktorky)
* o něco méně často to u nás doma vypadá takhle:
(jen teda nenosím ten šátek ;-)
* je z ní čím dál zdatnější konipaska
* za její úsměv bych šla světa kraj, naštěstí jím nešetří a nejčastěji se úsmívá na svoje milovaný točící se hrbatý krávy, co má přidělaný na poličce nad přebalovákem v koupelně
* trhly jsme spací rekord - nejdelší zaznamenaná doba aktuálně činí šest hodin :-) (škoda, že je to od osmi večer, tudíž já z nich urvala jen tři, ale nevadí, rozhodně si nestěžuju!)
* naučili jsme se dostatečně energicky houpat a zároveň jí nepřivodit otřes mozku, ideální frekvenci houpání zajišťuje běh s vřešťanem v náručí - zajímalo by mě, jak velkou "kročejovou hlučnost" (to je termín, co?), by pří mým pobíhání od dveří na balkón k oknu do ložnice někdo naměřil...
* když je vzhůru, nevydrží jen tak zírat - teda kromě velbloudů, ty jsou výjimkou, ale musí být neustále v pohybu (což znamená, že se zvesela hrbíme půl dne nad pračkou a šťoucháme do kolotoče), když nejsou, nastává znovu případ:

* motor v autě musí řádně brumlat, takže po městě jezdíme za tři, otáčkoměr ignorujem, Fabulka je holka srdnatá, ona to zvládne
* nosítko se musí, stejně jako kočárek hýbat, kdo stojí, nejede, kdo nejede, je nudný, kdo je nudný, na toho je potřeba řádně zakřičet
* je bytostí společenskou a to do té míry, že ná návštěvy se křičí jen výjimečně, většina odchází s pocitem, že si její občasné hysteráčky, až slzičky lítají, vymýšlím a nechápou, na co si můžu stěžovat, když máme přeci tak hodný dítě! (já v tu chvíli taky ne)
* je oficiálně přivítanou občankou naší městské části, i když si zjevně o celým obřadu myslela svoje